Historie elektroodpadu v Čechách

      24.3.2014 V následujících řádcích se vydám na malou historickou exkurzi za elektroodpadem (odrážející s určitým zpožděním vývoj naší společnosti), zahrnující asi čtvrt století mé bastlířské praxe. Koho a proč by vůbec mohl nějaký šrot zajímat? Inu, elektroodpad je zejména pro mladé začínající bastlíře/radioamatéry, kteří mají hluboko do kapsy, docela cenným zdrojem elektrosoučástek pro jejich vlastní konstrukce. Třeba z jedné vyhozené televize nebo počítače lze vydolovat součástky v hodnotě několika set korun (pokud by se kupovaly nové např. v GME). Jindy se zase podaří získat jinak obtížně sehnatelnou náhradní součástku do našeho rozbitého přístroje nebo si vyhozený přístroj opravit a dále používat (noční můra všech kapitalistů) a někdy se i poštěstí zachránit starý přístroj významné historické hodnoty.
      Z dávných dob před rokem 1989 znám akorát vyprávění o železných nedělích, kdy se nepotřebné krámy vynosily před dům a posléze svážely. Kdo něco sháněl, mohl si v klidu obejít pár ulic a odnést co potřeboval. Leč přístroje z té doby byly vyráběny docela kvalitně a tak fungovaly dlouhá léta po záruce (a i pak se je vyplatilo nechat opravit), než se úplně rozbily nebo časem zastaraly. Např. taková černobílá televize za cca 1,5-násobek průměrného platu sloužila klidně přes 20 let. Také nutno podotknout, že elektronika díky omezené nabídce socialistického trhu, nebyla pro lidi tak dostupná a běžně rozšířená v porovnání se západem a dnešní dobou, takže i proto bylo elektroodpadu méně.

vesnická skládka

      Začátkem 90. let nastala zlatá éra. Jednak byl trh zaplaven technicky vyspělejší elektronikou ze západu, Japonska či Koreje, která hromadně nahrazovala staré přístroje v domácnostech a druhak se lidé pustili do rekonstrukcí domů (ať už vlastních nebo získaných v restitucích), což zahrnovalo vyklízení půd a sklepů, jejichž obsah běžně končil na vesnických skládkách nebo ve městě u popelnic a v kontejnerech na velkoobjemný odpad. K vidění byly zejména staré elektronkové černobílé televize Tesla, rádia, gramofony, kotoučové magnetofony, promítačky a zesilovače pro rozhlas po drátě. Občas se mezi tím našly zajímavé exempláře historických radiopřijímačů ze 30. - 40. let minulého století. Lidé však brzo pochopili, že tyto starožitnosti mají velkou cenu a byly tudíž prodávány zejména solventním zahraničním sběratelům z Německa, kteří sem i aktivně jezdili. V bazarech se objevovaly různé měřicí přístroje a zásoby nepoužitých součástek ze zkrachovalých podniků, které také nezřídka končily na skládkách. Postupem let se začaly objevovat i barevné lampové televizory Tesla Color a ruské Radugy s macatými svazkovými tetrodami 6P45S. V druhé polovině 90. let už začaly převažovat tranzistorové televize a rádia.

vesnický smeťák šrotiště šrotiště

      Po roce 2000 už elektronkové spotřebiče téměř vymizely. Zato se začínají objevovat modernější barevné televize světových značek, různé "Hi-Fi" věže a radiomagnetofony od Vietnamců a později pak mikrovlnné trouby (cenný zdroj MOTů), videa, počítače, monitory, tiskárny, kopírky, modemy, faxy... Také se začala více řešit ekologie, což znamenalo likvidaci vesnických skládek a revitalizaci krajiny. Od 13.8.2005 začal platit zákon o odpadech v souladu se směrnicí EU, který zavádí recyklační poplatky za elektrospotřebiče a povinnost jejich zpětného odběru a recyklace. Zejména ve městech se stává elektroodpad terčem zájmu potulných sběračů kovů (souvisí s nárůstem počtu bezdomovců), kteří nejprve začali vybírat drahou měď z CRT vychylovacích a demagnetizačních cívek a větších transformátorů a tlumivek. Později rozšířili svůj zájem i na hliníkové profily chladičů, s nimiž občas odnášeli i na ně přišroubované výkonové polovodiče. Bohužel po takovém zásahu nájezdníků pro pár korun na levné krabicové víno se prakticky vždy stává postižený přístroj kvůli fatální mechanické devastaci dále neopravitelný. Platí kdo dřív přijde, ten dřív mele. Ke konci desetiletí se frekvence nájezdů stupňuje a běžný bastlíř chodící do školy nebo do zaměstnání výrazně ztrácí šanci něco urvat pro sebe. Také se objevují organizované bandy sběračů, které s velkými auty objíždějí všechny kontejnery na velkoobjemný odpad v širším okolí a berou cokoliv kovového a elektroniku.

velkoobjemný kontejner bufeťáci

      Firmy zabývající se svozem a recyklací tohoto odpadu mění strategii. Za pomoci městských částí organizují na sídlištích o víkendech 2 - 3x do roka mobilní sběrné dvory. Na parkoviště přivezou několik kontejnerů na různý typ odpadu a ty pak celý den hlídá služba, která mj. kontroluje, aby tam nejezdili s odpadem vychytralí podnikatelé nebo lidé z jiných městských částí. Kontejnery se v případě potřeby přes den vyvezou vyprázdnit a na noc je všechny odvezou. Záleží na dobré vůli dozorců, jestli dovolí zájemci něco odnést, z mé zkušenosti byl úspěch tak 75%. Také kontejnery rozmisťované samostatně v průběhu roku se dočkaly dozorců a už nejsou zanechávány osudu přes noc (typ. se doba sběru zkrátila asi na 3 hodiny).

mobilní sběrný dvůr mobilní sběrný dvůr-kontejner elektro mobilní sběrný dvůr-kontejner elektro, už jede

      Po roce 2010 se zvýšil podíl počítačů a inkoustových tiskáren, začaly se také objevovat mobily, DVD přehrávače, ploché LCD monitory a televize, sem tam i plazmové televize. Je docela s podivem, že jsou lidé schopni vyhodit zcela funkční PC i s diskem plným osobních dat. Dopátrat se jména a adresy původního majitele je obvykle otázka pár minut. Ale dnešní cloudová generace zřejmě tyto malichernosti neřeší, stejně na sebe už všechno práskli na Fejzbůku. Nejsou výjimkou ani další funkční přístroje, třeba starší LASERová tiskárna (o poznání robustnější konstrukce než dnešní shity), kterou někdo patrně vyhodil jen proto, že na novém PC už neměl paralelní port. Také po ukončení analogového televizního vysílání v roce 2012 se objevila spousta funkčních televizí s analogovými tunery. Mobilní telefony dnes zastarají dříve morálně než se stihnou porouchat.

kontejner Asekol

      Sběrači kovů se transformovali ve sběrače veškeré elektroniky a nově tak začaly mizet kompletní desky plošných spojů - zřejmě je začali někde vykupovat za slušný peníz. Zde na sídlišti obchází bufeťáci popelnice tak průměrně každou hodinu, takže se tam ty odložené přístroje dlouho neohřejou, případně zbyde jen plastová skořápka. Do toho se ještě u nás v Praze objevilo červené eso Asekolu - nedobytný kontejner na elektroodpad, známý zpočátku spíše z vesnic a menších měst. Resp. dovnitř se lze ještě nějak dostat, ale ven už to jde hůře, jak se o tom přesvědčil tento mladík z Plzně, tento muž z Mostu a tato žena z Roudnice nad Labem. Bohužel už jeden případ skončil i smrtí. Zamyšlení nad tímto tématem zde. Naopak tento muž dokázal, že nic není nemožné a menší děcka to také zvládají bez problémů. Asekol kontroval tím, že zavedl novou vylepšenou verzi kontejnerů s dvojitým bubnem, přes nějž není v žádném úhlu natočení vidět dovnitř. Sběrači se však nenechali zahanbit a v Ústí začali krást rovnou celé kontejnery, takže zloději vs Asekol vyrovnávají na 2:2. Bohužel nejvíc na současné situaci tratí bastlíř. Ani ve velkých sběrných dvorech pšenka nekvete, velmi neradi cokoliv (odpro)dávají zpět. V jedné místní sběrně, kde mi dřív ochotně navážili šrot dle výběru, už asi 3 roky odmítají cokoliv odprodat nehledě na šustění bankovkami - prý příkaz shora. Problematikou sběrných dvorů (zejména plzeňského Skartu) se též ve svých prachmatických textech zaobírá hudební uskupení Umbrtka. Zlatá éra skončila...

kontejner Asekol-upozornění

      23.9.2015 S určitým odstupem času jsem na kontejnery Asekol kapánek změnil názor. Když je nelze vymýtit, tak se s nima holt musí člověk naučit pracovat. A to už během doby celkem usnadnili místní bezdomovci, kteří šroubováky a páčidly vyzráli nad bezpečnostním dvojitým bubnem (v Plzni prý někde bubny vylámali úplně). Takže si jen stačí opatřit vhodný extrakční nástroj po vzoru kapitána Hooka a vyrazit na lov. Díky tomu, že zde ve velkoměstě není Asekolů relativně mnoho, ale přešly už do povědomí většiny obyvatel, tak se v nich elektroodpad docela efektivně koncentruje. Obsah navíc zůstává uvnitř chráněn před náhodnými kolemjdoucími a méně zdatnými bufeťáky. Stačí tedy oběhnout pár míst a mít štěstí na správný okamžik. Prostě taková loterie, někdo roztáčí válce v herně, někdo v Asekolu :)

      12.3.2016 jsem v Praze náhodou objevil konkurenci Asekolu - bezbubnový kontejner REMA s otevřenějším přístupem. Asi pochopili, že lidské oběti jim za to nestojí...

kontejner REMA

Od jednoho čtenáře z diskuse jsem jako reakci obdržel trochu akčnější fotku jednoho dumpster divera, shodou okolností se jedná o ten samý kontejner, jen o pár měsíců dříve.

kontejner REMA-bufet
thumb-up  REMA - buffet friendly, 23.12.2015 by CZJKP1

      1.7.2016 Všiml jsem si, že Asekol přitvrdil a vytáhl do boje s novým modelem hardened kontejneru (jeden takový se objevil i u nás), který má místo otočného válce 2 masivní čelisti z 3mm plechu důkladně vyztuženého žebrováním. Při jejich otevření se uzavře zadní část komory a v mezipoloze je tam škvírka jen asi 2 - 3 cm. Vypadá to na docela nedobytnou konstrukci, neboť místní bufeťáci za 3 měsíce kontejner dosud nehackli, takže Asekol vede 3:2.

nový kontejner Asekol



Zpět

Aktualizováno 2.10.2016 v 3:14

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain