Historický radiopřijímač Mikrofona MK 305 Superdual

      10.4.2018 Po dlouhé době jsem zas neodolal pokušení se pomazlit se starou lampovou technikou, když jsem na bastlírně objevil inzerát jednoho sběratele, který akutně potřeboval vyklidit byt od různých vraků. Sám mám místa málo, takže jsem si dal striktní podmínku jen jedno rádio a z nabízených se mi zalíbila právě tato Mikrofona. Jedná se o dvouobvodovou přímozesilující třílampovku se 3 vlnovými rozsahy (DV, SV, KV) pro napájení ze střídavé sítě, která se vyráběla před válkou v letech 1935 - 1936. Schéma zapojení je velmi jednoduché. Použité elektronky jsou: VF zesilovač AF7, NF zesilovač a diodový detektor ABC1 (ta jediná zůstala v rádiu celá, ještě jsem ji neměřil), koncový zesilovač AL1 a dvoucestná usměrňovačka AZ1 pro paralelní žhavení napětím 4 V. Koncová pentoda AL1 je přímožhavená, takže je zde použit tzv. odbručovač (odporový trimr), který ukostřuje střed žhavicího vinutí a nastaví se pro minimální brum. Reproduktor je dynamický s vnějším buzením, jehož cívka zároveň slouží jako filtrační tlumivka.

předek zadek bedna, bakelit, střepy šasi zespodu vymontované šasi

      Když jsem rádio kupoval, bylo v dosti zbídačeném stavu: dřevěná bedýnka s oprýskaným lakem a na jedné straně s odchlíplou dýhou, avšak s téměř nepoškozeným bakelitovým čelním štítem (jen ulomený jeden rožek), rozbitou skleněnou stupnicí z níž zbyla jen levá čtvrtina, rozbité elektronky, roztržený brokát i membrána reproduktoru a chybějící pravý přední knoflík. Naopak šasi vypadalo na tyto poměry docela zachovale a původně. Taktéž dřevěná zadní stěna je v dobrém stavu. Na rádiu je tedy práce jako na kostele. Náhradní díly se dnes shánějí dost obtížně, takže si budu muset nějak poradit sám. Prozatím jsem rádio rozebral (knoflík přepínače rozsahů z boku jde sundat dost těžce - chce to více síly, šroubek tam nikde není), vyklepal střepy ze stupnice a lamp, vymetl prach a pavouky, odmontoval a vydrhnul přední bakelitový štít a vyjmul roztržený brokát. Oběhal jsem pár obchodů s látkama, ale nikde jsem nenarazil na něco alespoň trochu podobného bez křiklavých barev a vzorů vhodné tloušťky.

bakelitový čelní štít s roztrženým brokátem zadní stěna boční stěna s oprýskanou dýhou protržený reproduktor

Provizorní replika skleněné stupnice

      17.4.2018 Sehnat originální skleněnou stupnici bude asi tvrdý oříšek a tak jsem alespoň zkusil vyrobit provizorní repliku. Tímto děkuji Janu Ručkovi za poskytnutí poměrně kvalitní fotografické předlohy stupnice. Tu jsem vytiskl na barevné laserové tiskárně a ostrým nožem na koberce jsem vyřezal příslušné štěrbiny. U jednotlivých polí jsem si musel nechat asi 1 mm široké můstky, aby to drželo pohromadě. U sklenářů jsem si nechal za dvacku uříznout skleněnou tabulku o rozměrech 230 x 70 x 6 mm. Tu jsem spolu s papírovou stupnicí nastříkal čirým lakem a přiložil lakované strany k sobě. Lehce jsem to přejel špachtličkou, abych vyhnal bubliny a setřel přebytečný lak. Nakonec jsem opatrně uříznul a pinzetou odstranil pomocné můstky a nechal zaschnout. Výsledek posuďte sami.

kus originální stupnice a moje replika

Oprava reproduktoru a výstupního transformátoru

      18.4.2018 Po demontáži reproduktoru ze skříňky jsem provedl kontrolní měření všech vinutí včetně výstupního transformátoru. Kmitačka reproduktoru měla odpor 1,6 Ω a indukčnost 83 µH, budicí cívka reproduktoru měla odpor 2502 Ω (odpovídá schématu) a indukčnost 32 H, sekundár výstupáku měl odpor 0,4 Ω a indukčnost 3,61 mH (165 µH bez jádra) a odporu primáru jsem se nedoměřil. Naštěstí nebyl spálený, jen někdo poškodil čelo papírové kostřičky, kde jsou pájecí očka s vývody vinutí, jenž byly utržené. Musel jsem tedy výstupák rozebrat, rozlepit papírové čelo kostřičky a najít začátek a konec vinutí, což se po chvilce podařilo. Z konce vinutí jsem odmotal 1 závit a na pár milimetrů trčícího začátku vinutí jsem připájel kousek drátku. Primár měl odpor 474 Ω a indukčnost 14,37 H (373 mH bez jádra). Čelo kostřičky jsem slepil epoxidem, připájel drátky na pájecí očka a zatížil to přes noc závažím.

rozebraný výstupní transformátor kostřička s vinutím výstupního transformátoru-utržené vývody kostřička s vinutím výstupního transformátoru-opravené vývody

      lep lep lep... změřit impedanční charku, THD.

reproduktor s protrženou membránou slepená membrána reproduktoru-spodek slepená membrána reproduktoru-vnější strana slepená membrána reproduktoru-vnější strana po uschnutí lepidla elektromagnet reproduktoru-středění

Náhrada brokátu

      19.4.2018 Dnes jsem náhodou cestou na autobus našel na víku jedné popelnice ležet pakl látek a zrovna jeden typ téměř dokonale barvou i vzorem odpovídal původnímu brokátu (nějaký závěs na tyč to byl). Ještě tam ležel druhý typ látky, který by se taky na nějaké rádio mohl hodit a tak jsem to všechno hodil do báglu a odnesl. Látka je tkaná hustěji, ale není příliš tlustá, takže průzvučnost by měla být OK. Kousek s vhodně zašlým odstínem jsem ustřihnul a namontoval zevnitř bakelitového štítu (drží ho 2 plíšky na šroubkách). Část látky jsem pak směnil s jedním sběratelem za originální bakelitový knoflík Mikrofona. Pořád mi zbylo ještě hodně materiálu, takže se rád podělím.

původní poškozený a nový náhradní brokát 2. typ brokátu výměna brokátu bakelitový knoflík

Renovace dřevěné skříňky

      1.5.2018 Původní šelakový lak na bedýnce byl hodně oprýskaný a místy chybějící, tudíž jsem se rozhodl ho kompletně odstranit. Když jsem bednu osprchoval horkou vodou a vydrhnul kartáčem, tak se většina laku celkem ochotně sloupla. Zbytek jsem pak po uschnutí opatrně odstranil brusným kotoučem zrnitosti 80 na vrtačce a finálně zahladil povrch jemným brusným papírem zrnitosti 400. Na pravé straně byla dýha nevratně poškozená, částečně odchlíplá a otrhaná, tak jsem ji namočil mokrým hadrem a po nasátí postupně nožem oloupal. Po uschnutí jsem stěnu mírně přebrousil.

odstranění poškozené dýhy z pravé strany obroušená dýha na levé straně obroušená dýha

      8.5.2018 Pak nastal problém, kde sehnat malý odřezek náhradní dýhy, abych nemusel kupovat celé metry. V Praze jsem nic nenašel, zkusil jsem kontaktovat Torapo Měšice a prý by nějaké odřezky poskytli. Někteří audiowebáci prý byli úspěšní v JAF HOLZ Brandýs nad Labem. Cestou na chatu jsem zajel do Torapa, jenže jako na potvoru měli v pondělí 7.5. zavřeno. Nakonec jsem na vesnici u místního truhláře dostal kousek staré, mírně zvlněné, dýhy (prý by to měl být ořech) zdarma.
      S dýhováním nemám zatím žádné zkušenosti. Profesionálně se dýha lepí pomocí lisů za velkých teplot (90 - 140°C) a tlaků (řádu MPa) během pár minut, což takhle doma na koleně nepřichází v úvahu. Postupů na domácí dýhování je na netu celá řada a názory na použitá lepidla se dosti rozcházejí. Já jsem použil Herkules (to možná nebyla šťastná volba), který jsem rovnoměrně rozetřel na holou stěnu skříňky. Jak jsem předtím zjistil, dýha dosti rychle reaguje na vlhkost kroucením. Abych předešel kroucení po kontaktu s lepidlem, otřel jsem dýhu těsně před přilepením z obou stran vlhkým hadříkem. Napřed se začla kroutit na jednu stranu, po otření druhé strany se zas rozvinula. To byla asi další chyba, které jsem se dopustil, neboť dýha by neměla nasáknout kvůli následné změně objemu. Po nalepení dýhy jsem ji překryl vrstvou papíru, položil na něj tlustou plexisklovou desku a zatížil těžkou stojanovou vrtačkou + několik traf, které jsem měl po ruce (celkem asi 30 - 40 kg). Aby se skříňka neprohýbala, vložil jsem předtím dovnitř dřevěnou vzpěru. Pak jsem to tak nechal zatížené ležet asi den. Když jsem závaží sundal, byla dýha krásně rovná, jenže po dalším dni došlo samovolně k jejímu popraskání a místy k odtržení od podkladu. Patrně proto, že předtím trochu nasákla, zvětšila objem a nyní se vrátila do původní velikosti. Jenže zaschlé lepidlo už nedovolilo žádný pohyb a síly pnutí překročily pevnost dýhy.

zbytek náhradní dýhy náhradní dýha po nalepení popraskaná dýha po vyschnutí (druhý den) flekatá dýha po namoření

      Praskliny na částečně namořené dýze jsem se pokusil zakytovat směsí namořených pilin s trochou akrylátového tmelu a naředěného Herkulesu. Celé jsem to pak přebrousil kotoučem a brusným papírem a znovu namořil. Částečně se to schovalo, ale nejsem s výsledkem úplně spokojen. Na horní stěně měla dýha pár menších děr. Do nich jsem se před namořením pokusil vlepit vystřižené záplaty z náhradní dýhy, kterou jsem pak Dremelkou zafrézoval do roviny. Během moření lihovým mořidlem (světlý ořech) jsem narazil na další problém. Zatím co na rovných plochách byl nátěr krásně homogenní, tak na oblých hranách se vytvořily shluky eliptických flíčků tmavého odstínu, které nijak nekorespondují s kresbou dřeva. Jsou tam uprostřed těch flíčků takové malé několikamilimetrové prasklinky. To se projevilo po zaschnutí mořidla, kdy celková plocha zesvětlá, ale zmíněné flíčky už zůstaly tmavé. Zkusil jsem postižená místa vybrousit a znovu namořit, ale flíčky se tam objevily znovu. Více už to brousit nechci, abych neprodřel původní dýhu skrz. Trochu pomohlo to drhnout hadříkem namočeným v lihu.

      17.6.2018 Mezitím jsem od známého dostal několik listů různých dýh, co by zbytky z výroby hudebních nástrojů. Nejvíce tam bylo tmavšího prokresleného mahagonu, který se mi hodil na renovaci dalšího starého rádia Telefunken Trio Koncert. To jsem kdysi sehnal taky v dosti žalostném stavu, kde původní dýha byla zcela zničená a tak jsem ji kompletně odstranil a provizorně nahradil samolepicí tapetou. Nyní se naskytla příležitost se na tomto rádiu naučit pořádně dýhovat. Na netu jsem pročetl spoustu návodů, jeden dobře popsaný je zde od FilipAudio (příspěvky 54 a 56). V OBI jsem si koupil lepší lepidlo na dřevo Soudal 67A třídy D3. Dýhu jsem nařezal na potřebný rozměr ostrým lámacím nožem podél pravítka. Chce to netlačit moc na hrot a přetáhnout řez několikrát po sobě, pak se to uřízne rovně a bez praskání. Dýhu na horní stěnu jsem sesadil ze dvou dílů a dočasně je spojil papírovou lepicí páskou. Lepidlo jsem nanesl štětcem na povrch bedny i na rub dýhy. Je o poznání hustší (méně vodnaté) než Herkules. Pak jsem dýhu připlácnul na stěnu bedny, přiložil pár listů papíru a kus prkna zhruba o velikosti dané stěny a stáhul svěrkami. Pomocí svěrek lze dosáhnout většího přítlaku než jen narovnáním závaží. Doporučený přítlak je dle výrobce 100 - 200 kg / dm2. Po hodině jsem to odsvorkoval, sundal přítlačné prkno a papíry a nechal volně na vzduchu doschnout. Během dalších dní jsem dýhu s napětím pozoroval, ale k žádnému popraskání tentokrát nedošlo. O víkendu jsem nadýhoval přední stěnu složenou z 8 segmentů a přilepil odchlíplé části překližky. Největší oříšek bude dýhování oblých bočních stěn s rádiusem cca 4 cm. Ohyb samozřejmě povedu ve směru vláken, ale i tak hrozí praskání.

bedna Telefunken Trio Koncert po odstranění staré dýhy bedna Telefunken Trio Koncert po odýhování vrchní stěny bedna Telefunken Trio Koncert po odýhování přední stěny bedna Telefunken Trio Koncert - dýhování boční oblé stěny

      18.6.2018 Na zaoblenou boční stěnu jsem se rozhodl vyzkoušet metodu zažehlování. Nejprve jsem to zkusil na malém kousku dýhy na kousek rovného prkénka. Lepidlo jsem nanesl na prkénko i na dýhu a nechal asi 15 minut zavadnout do nelepivosti. Dýha se při tom zkroutila do ruličky. Pak jsem ji narovnal, přitlačil na prkénko a přes list papíru přežehlil žehličkou na střední teplotu. Po vychladnutí jsem zkusil přilepenou dýhu odtrhnout a šlo to docela obtížně, sundal jsem ji po malých kouskách.
      Pak jsem tentýž postup aplikoval ve velkém na boční stěnu sesazenou z 2 kousků dýhy. Avšak lepidlo pořádně nedrželo, pořád se to někde utrhávalo a nebyl jsem to schopen zafixovat v celé ploše. Mezitím, co jsem si hrál s oblinou, mi to zaschlo natolik, že se mi nepodařilo pořádně přilepit ani tu rovnou část. Takže jsem to nakonec strhnul a dýhu vyhodil, protože kusy lepidla z ní už nešly seškrábnout. Lepenou stěnu jsem oškrabal dlátem a zkusil to znovu, klasicky za studena ještě s lepivým povrchem. Byl to ale lítý boj, pořád se mi nedařilo dýhu usadit tak, aby někde něco nepřebývalo, k tomu se mi začala vlnit a občas na kraji praskla. Měl jsem zafixovanou přední část u obliny hliníkovým hranolkem a rovnou část přitlačenou pomocí prkna a svěrek. Na oblině v oblasti horního a dolního kraje dýhy jaksi přebývalo a vznikla tam mezi stěnou mezera cca 1 - 2 mm. Jakoby ta oblina nebyla válcového profilu, ale soudkovitého. Ono celá ta skříňka je různě pokroucená, takže geometrie není zrovna ideální. Po několikahodinovém boji jsem to prostě už nechal na pokoji s tím, že to nějak dopadne...
      Ráno jsem koukal, že výsledek nedopadl zas tak špatně, vlnky se téměř vyrovnaly a dokonce to ani nepopraskalo. Mezer v oblině jsem se zbavil tak, že jsem dýhu opatrně šikmo nařízl ostrým nožem v délce asi 5 cm a kraje přeložil přes sebe. Do mezírky sem vstříkl injekční stříkačkou mírně naředěný Herkules a zafixoval to svěrkou přes dřevěný špalík. Tímto jsem vytvořil mírně soudkový profil. Po přebroušení to bude OK.
      Druhou boční stěnu jsem se rozhodl lepit postupně. Nejprve jsem přilepil asi 1,5 cm široký pás dýhy u přední stěny na začátku obliny, zafixoval hliníkovým hranolem a nechal do druhého dne zaschnout. Aby mi v dalším ohybu nepřekážely zbytky lepidla, ochránil jsem přesahující část dýhy a oblinu přelepením papírovou páskou, kterou jsem pak se zbytky vytlačeného lepidla strhnul. Nyní můžu buď přilepit další část oblouku nebo dolepit celý kus i s rovnou stěnou.

      19.6.2018 S výsledkem dýhování na rovných plochách jsem zatím docela spokojen a tak jsem se rozhodl odstranit popraskanou dýhu ze skříňky Mikrofony. To nedalo moc práce, po navlhčení mokrým hadrem lepidlo po chvíli povolilo, místama dýha nebyla přilepená vůbec. Problém je, že náhradní dýha, která mi sem pasuje vzorem, má tloušťku cca 1,3 mm, takže bude potřeba ji po nalepení rovnoměrně zbrousit, aby nebyl u oblé horní části patrný schod. Skříňku jsem donesl k místnímu truhláři, který mi nově odýhovanou stěnu sjel pásovou bruskou a schod se tak podařilo odstranit. Pak jsem to ještě doma přejel brusným kotoučem zrnitosti 180, ručně zahladil brusným papírem zrnitosti 400 a začal natírat lihovým mořidlem. Na lakování jsem si objednal bezbarvý pololesklý syntetický lak ve spreji.

nove predýhovaná boncí stena zbroušení nové dýhy u kraje

Elektronky

      10.6.2018 Podařilo se mi sehnat koncovou pentodu Telefunken AL1. Má trochu poškozený a odlepený sokl (někdo ho lepil epoxidem a odlepil se), který se chystám vyměnit za jiný. Lepení soklů se věnuje např. tato diskuse. Z ní vyplývají 3 možnosti: old-skool lepení pomocí tmelu na bázi vodního skla a mleté pemzy či šamotu, kvalitnější vteřinová lepidla nebo epoxidy, např. tento do 150°C. Kamarád mi lampu přeměřil na Tesla BM215A a je jako nová.

elektronka Telefunken AL1



Zpět

Aktualizováno 23.6.2018 v 4:14