Historický radiopřijímač Mikrofona MK 305 Superdual

      10.4.2018 Po dlouhé době jsem zas neodolal pokušení se pomazlit se starou lampovou technikou, když jsem na bastlírně objevil inzerát jednoho sběratele, který akutně potřeboval vyklidit byt od různých vraků. Sám mám místa málo, takže jsem si dal striktní podmínku jen jedno rádio a z nabízených se mi zalíbila právě tato Mikrofona. Jedná se o dvouobvodovou přímozesilující třílampovku se 3 vlnovými rozsahy (DV, SV, KV) pro napájení ze střídavé sítě, která se vyráběla před válkou v letech 1935 - 1936. Schéma zapojení je velmi jednoduché. Použité elektronky jsou: VF zesilovač AF7, NF zesilovač a diodový detektor ABC1 (ta jediná zůstala v rádiu celá, ještě jsem ji neměřil), koncový zesilovač AL1 a dvoucestná usměrňovačka AZ1 pro paralelní žhavení napětím 4 V. Koncová pentoda AL1 je přímožhavená, takže je zde použit tzv. odbručovač (odporový trimr), který ukostřuje střed žhavicího vinutí a nastaví se pro minimální brum. Reproduktor je dynamický s vnějším buzením, jehož cívka zároveň slouží jako filtrační tlumivka.

předek zadek bedna, bakelit, střepy šasi zespodu vymontované šasi

      Když jsem rádio kupoval, bylo v dosti zbídačeném stavu: dřevěná bedýnka s oprýskaným lakem a na jedné straně s odchlíplou dýhou, avšak s téměř nepoškozeným bakelitovým čelním štítem (jen ulomený jeden rožek), rozbitou skleněnou stupnicí z níž zbyla jen levá čtvrtina, rozbité elektronky, roztržený brokát i membrána reproduktoru a chybějící pravý přední knoflík. Naopak šasi vypadalo na tyto poměry docela zachovale a původně. Taktéž dřevěná zadní stěna je v dobrém stavu. Na rádiu je tedy práce jako na kostele. Náhradní díly se dnes shánějí dost obtížně, takže si budu muset nějak poradit sám. Prozatím jsem rádio rozebral (knoflík přepínače rozsahů z boku jde sundat dost těžce - chce to více síly, šroubek tam nikde není), vyklepal střepy ze stupnice a lamp, vymetl prach a pavouky, odmontoval a vydrhnul přední bakelitový štít a vyjmul roztržený brokát. Oběhal jsem pár obchodů s látkama, ale nikde jsem nenarazil na něco alespoň trochu podobného bez křiklavých barev a vzorů vhodné tloušťky.

bakelitový čelní štít s roztrženým brokátem zadní stěna boční stěna s oprýskanou dýhou protržený reproduktor

Provizorní replika skleněné stupnice

      17.4.2018 Sehnat originální skleněnou stupnici bude asi tvrdý oříšek a tak jsem alespoň zkusil vyrobit provizorní repliku. Tímto děkuji Janu Ručkovi za poskytnutí poměrně kvalitní fotografické předlohy stupnice. Tu jsem vytiskl na barevné laserové tiskárně a ostrým nožem na koberce jsem vyřezal příslušné štěrbiny. U jednotlivých polí jsem si musel nechat asi 1 mm široké můstky, aby to drželo pohromadě. U sklenářů jsem si nechal za dvacku uříznout skleněnou tabulku o rozměrech 230 x 70 x 6 mm. Tu jsem spolu s papírovou stupnicí nastříkal čirým lakem a přiložil lakované strany k sobě. Lehce jsem to přejel špachtličkou, abych vyhnal bubliny a setřel přebytečný lak. Nakonec jsem opatrně uříznul a pinzetou odstranil pomocné můstky a nechal zaschnout. Výsledek posuďte sami.

kus originální stupnice a moje replika

Oprava reproduktoru a výstupního transformátoru

      18.4.2018 Po demontáži reproduktoru ze skříňky jsem provedl kontrolní měření všech vinutí včetně výstupního transformátoru. Kmitačka reproduktoru měla odpor 1,6 Ω a indukčnost 83 µH, budicí cívka reproduktoru měla odpor 2502 Ω (odpovídá schématu) a indukčnost 32 H, sekundár výstupáku měl odpor 0,4 Ω a indukčnost 3,61 mH (165 µH bez jádra) a odporu primáru jsem se nedoměřil. Naštěstí nebyl spálený, jen někdo poškodil čelo papírové kostřičky, kde jsou pájecí očka s vývody vinutí, jenž byly utržené. Musel jsem tedy výstupák rozebrat, rozlepit papírové čelo kostřičky a najít začátek a konec vinutí, což se po chvilce podařilo. Z konce vinutí jsem odmotal 1 závit a na pár milimetrů trčícího začátku vinutí jsem připájel kousek drátku. Primár měl odpor 474 Ω a indukčnost 14,37 H (373 mH bez jádra). Čelo kostřičky jsem slepil epoxidem, připájel drátky na pájecí očka a zatížil to přes noc závažím.

rozebraný výstupní transformátor kostřička s vinutím výstupního transformátoru-utržené vývody kostřička s vinutím výstupního transformátoru-opravené vývody

      lep lep lep... změřit impedanční charku, THD.

reproduktor s protrženou membránou slepená membrána reproduktoru-spodek slepená membrána reproduktoru-vnější strana slepená membrána reproduktoru-vnější strana po uschnutí lepidla elektromagnet reproduktoru-středění

Náhrada brokátu

      19.4.2018 Dnes jsem náhodou cestou na autobus našel na víku jedné popelnice ležet pakl látek a zrovna jeden typ téměř dokonale barvou i vzorem odpovídal původnímu brokátu (nějaký závěs na tyč to byl). Ještě tam ležel druhý typ látky, který by se taky na nějaké rádio mohl hodit a tak jsem to všechno hodil do báglu. Látka je tkaná hustěji, ale není příliš tlustá, takže průzvučnost by měla být OK. Kousek s vhodně zašlým odstínem jsem ustřihnul a namontoval zevnitř bakelitového štítu (drží ho 2 plíšky na šroubkách). Část látky jsem pak směnil s jedním sběratelem za originální bakelitový knoflík Mikrofona. Pořád mi zbylo ještě hodně materiálu, takže se rád podělím.

původní poškozený a nový náhradní brokát 2. typ brokátu výměna brokátu bakelitový knoflík

Renovace dřevěné skříňky

      1.5.2018 Původní šelakový lak na bedýnce byl hodně oprýskaný a místy chybějící, tudíž jsem se rozhodl ho kompletně odstranit. Když jsem bednu osprchoval horkou vodou a vydrhnul kartáčem, tak se většina laku celkem ochotně sloupla. Zbytek jsem pak opatrně odstranil brusným kotoučem zrnitosti 80 na vrtačce a finálně zahladil jemným brusným papírem zrnitosti 400. Na pravé straně byla dýha nevratně poškozená, částečně odchlíplá a otrhaná, tak jsem ji namočil mokrým hadrem a po nasátí postupně nožem oloupal. Po uschnutí jsem stěnu mírně přebrousil.

odstranění poškozené dýhy z pravé strany obroušená dýha na levé straně obroušená dýha

      8.5.2018 Pak nastal problém, kde sehnat malý odřezek náhradní dýhy, abych nemusel kupovat celé metry. V Praze jsem nic nenašel, zkusil jsem kontaktovat Torapo Měšice a prý by nějaké odřezky poskytli. Někteří audiowebáci prý byli úspěšní v JAF HOLZ Brandýs nad Labem. Cestou na chatu jsem zajel do Torapa, jenže jako na potvoru měli v pondělí 7.5. zavřeno. Nakonec jsem na vesnici u místního truhláře dostal kousek staré, mírně zvlněné, dýhy (prý by to měl být ořech) zdarma.
      S dýhováním nemám zatím žádné zkušenosti. Profesionálně se dýha lepí pomocí lisů za velkých teplot (90 - 140°C) a tlaků (řádu MPa) během pár minut, což takhle doma na koleně nepřichází v úvahu. Postupů na domácí dýhování je na netu celá řada a názory na použitá lepidla se dosti rozcházejí. Já jsem použil Herkules (to možná nebyla šťastná volba), který jsem rovnoměrně rozetřel na holou stěnu skříňky. Jak jsem předtím zjistil, dýha dosti rychle reaguje na vlhkost kroucením. Abych předešel kroucení po kontaktu s lepidlem, otřel jsem dýhu těsně před přilepením z obou stran vlhkým hadříkem. Napřed se začla kroutit na jednu stranu, po otření druhé strany se zas rozvinula. To byla asi další chyba, které jsem se dopustil, neboť dýha by neměla nasáknout kvůli následné změně objemu. Po nalepení dýhy jsem ji překryl vrstvou papíru, položil na něj tlustou plexisklovou desku a zatížil těžkou stojanovou vrtačkou + několik traf, které jsem měl po ruce (celkem asi 30 - 40 kg). Aby se skríňka neprohýbala, vložil jsem předtím dovnitř dřevěnou vzpěru. Pak jsem to nechal asi den schnout. Když jsem závaží sundal, byla dýha krásně rovná, jenže po dalším dni došlo samovolně k jejímu popraskání. Patrně proto, že předtím trochu nasákla, zvětšila objem a nyní se vrátila do původní velikosti. Jenže zaschlé lepidlo už nedovolilo žádný pohyb a síly pnutí překročily pevnost dýhy.

zbytek náhradní dýhy náhradní dýha po nalepení popraskaná dýha po vyschnutí (druhý den) flekatá dýha po namorení

      Praskliny na částečně namořené dýze jsem se pokusil zakytovat směsí namořených pilin s trochou akrylátového tmelu a naředěného Herkulesu. Celé jsem to pak přebrousil kotoučem a brusným papírem a znovu namořil. Částečně se to schovalo, ale nejsem s výsledkem úplně spokojen. Na horní stěně měla dýha pár menších děr. Do nich jsem se před namořením pokusil vlepit vystřižené záplaty z náhradní dýhy, kterou sem pak Dremelkou zafrézoval do roviny. Během moření lihovým mořidlem (světlý ořech) jsem narazil na další problém. Zatím co na rovných plochách byl nátěr krásně homogenní, tak na oblých hranách se vytvořily shluky eliptických flíčků tmavého odstínu, které nijak nekorespondují s kresbou dřeva. To se projevilo po zaschnutí mořidla, kdy celková plocha zesvětlá, ale zmíněné flíčky už zůstaly tmavé. Zkusil jsem postižená místa vybrousit a znovu namořit, ale flíčky se tam objevily znovu. Více už to brousit nechci, abych neprodřel původní dýhu skrz. Trochu pomohlo to drhnout hadříkem namočeným v lihu.



Zpět

Aktualizováno 21.5.2018 v 2:50