Abit BX133-Raid support

      4.1.2005 jsem dostal od Overa z O'C fóra tuto krásnou desku, snad nejlepší, co bylo kdy s BXem vyrobeno. Jedinou vadou na kráse byly nafouknuté elektrolytické kondenzátory kolem soketu, které znemožňovaly desku stabilně provozovat (s výkonnějším CPU by asi nejela vůbec). Aférou s nekvalitními kondenzátory je firma Abit proslulá, nebyl to problém jenom této desky.

Abit BX133-Raid dead elyts

      Jak jsem zjistil, tak vhodnou náhradu u nás koupit nelze (dávat tam obyčejné elyty z GM je ztráta času a peněz) a tak jsem původní elyty (většinou 1500 µF / 6,3 V low ESR pro pulsní zdroje na 105°C) po přeměření nahradil kondenzátory, které jsem vypájel z vadných desek, jimiž mě zásobili Flash a Annatar - díky hoši. Pokud máte možnost nákupu ze zahraničí, tak si můžete vybrat třeba z tohoto přehledu od Troďase. Dále jsem si všiml, že pod soketem je na tišťáku spousta pájecích plošek pro blokovací keramické SMD kondenzátory a tak jsem je osadil - tím se rozhodně nic nezkazí. Aby to nebylo málo, tak jsem ještě z druhé strany desky k nožičkám každého vyměněného elytu připájel taky po jednom keramickém blokováku. Teď už snad hned tak neodejdou...

Abit BX133-Raid replaced elyts

Abit BX133-Raid ceramic decoupling

      Po této úpravě jsem desku bez problémů rozjel se svým novým CPU Celeron Tualatin 1100 MHz a vyřešil tak problémy, které jsem měl na staré desce Rhino II. Deska nabízí bohaté možnosti nastavení systému pomocí SoftMenu III, kde lze nastavit FSB, násobič, dělicí poměry pro sběrnice AGP a PCI, voltáž jádra a IO a další. Vzhledem k tomu, že můj CPU běží stabilně na FSB = 133 MHz, tak jsem Vcore nezvyšoval a zvolil nejbližší hodnotu 1,5 V. Přímo v BIOSu lze také prohlížet stav HW monitoru - napětí všech napájecích větví, otáčky ventilátorů a 3 teploty (jádro CPU, senzor na MB a externí senzor). Monitor má také nastavení horního limitu pro teplotu CPU, kdy má systém ohlásit varování a kdy má systém vypnout.
      Své dva disky jsem připojil na řadič HPT370, abych využil možnosti rozhraní UATA100 (disky jsem do patřičného UDMA módu přepnul utilitou od výrobce). Před samotným přepojením jsem nejprve musel do Windows 2000 nainstalovat ovladače, aby systém vůbec nabootoval. V DOSu a Win9X takový problém nehrozí (řadič má vlastní BIOS, který obsluhuje INT13h), v Linuxu je potřeba mít podporu nejlíp v jádře nebo jako modul v initrd. Pomocí HD Tune 1.20 jsem zjistil, že u 120GB disku Seagate ST3120026A (s 8MB cache) vzrostla přenosová rychlost z 27 MB/s na slušných 55 MB/s. U staršího Westerna 40GB WD400EB (s 2MB cache) byl nárůst menší, asi na 45 MB/s.
      Deska je bohatě vybavená sloty a různými konektory. PCI slotů je sice 5, ale je třeba dát pozor na to, že slot 3 (číslováno od soketu dolů) má sdílené přerušení a slot 5 má sdílené busmaster signály s řadičem HPT370. V praxi to vypadalo tak, že když jsem měl ve slotu 4 zvukovku SB Live a ve slotu 3 síťovku, tak systém vůbec nenaběhnul, proto jsem rači tyto sloty nechal volné. ISA slot je jen jeden, ale zplať pámbů za něj. Deska nabízí hned 2 konektory pro připojení SMBus zařízení, ale vzhledem k tomu, že už je celkem slušně vybavena on-board HW monitorem, tak jsem je zatím na nic nevyužil, ale hodí se to. Informace z HW monitoru lze získat pod Windows např. programem SpeedFan. PLL hodiny lze softwarově nastavovat programem SetFSB. Podporu PLL a čtení teplot jsem přidal i do svého programu SMB 1.18. Do nové verze jsem implementoval i podporu čtení informací z IDE/ATA zařízení (včetně S.M.A.R.T.) protože ostatní programy na HPT řadiči nefungovaly.
      Rozmístění komponent na desce je celkem OK, jen by mi udělalo větší radost, kdyby FlashROM nebyla utopená pod kartami, ale třeba v rohu u CMOS baterky, kde je úplně prázdno, aby šlo pohodlně provádět hot-flash (občas potřebuju použít desku jako programátor). Také MOSFETy Vcore regulátoru by mohly být trochu dále od elytů, aby je zbytečně neohřívaly. Ještě stojí za zmínku jumper hned vedle ATX konektoru, kterým lze vypnout napájení PS/2 portů při vypnutém PC, aby třeba zbytečně nesvítila optická myš.

Přehled parametrů:

CPU: FC-PGA370 - PII, PIII, Celeron, Coppermine, Tualatin
CPU regulátor:  VRM 8.4 (jak jsem změřil umí 1,3 V - 2,3 V po 50 mV)
Chipset: intel 440BX, 82731EB (PIIX4), HPT370, W83977EF-AW
PLL: Realtek RTM520-39D
HW monitor: Winbond W83782D (napětí, PWM/otáčky, teploty)
FSB: 66/75/83/84-200 MHz po 1 MHz
FSB/AGP: 1:1, 1:2/3
FSB/PCI: 1:2, 1:3, 1:4
Paměť: 3xDIMM 8-256 MB SDR, ECC (celkem max. 768 MB)
Sběrnice: 1 x AGP 1.0 (1x/2x)
5 x 32-bit PCI 2.1
1 x 16-bit ISA
1 x Creative SB-Link
2 x SMBus header
Konektory: 2 x IDE Ultra DMA 100 (Raid 0,1,0+1)
2 x IDE Ultra DMA 33
1 x 1,44/2,88MB disketová jednotka
1 x SPP/ECP/EPP paralelní port
2 x UART 16550 sériový port
1 x IrDA
1 x PS/2 myší port
1 x PS/2 klávesnicový port
2 x USB 1.1 port
1 x Wake on LAN
1 x Wake on Ring
3 x ventilátor s PWM regulací a měřením otáček
1 x přídavný termistor na měření teploty
BIOS: Award 6.00PG PnP
SoftMenu III
DMI 2.2, ACPI, APM
2Mbit FlashROM 5 V
Podpora HDD do 128 GB
Formát: plný ATX 305 x 236 mm

Abit BX133-Raid photo


BIOSy

typ datum popis velikost
EXE ver. 7.36 AwardFlash pro flashnutí BIOSu 33 kB
ZIP 3.12.2001 Poslední oficiální BIOS 225 kB
ZIP! 29.1.2005 Moje neoficiální verze založená na verzi z 3.12.2001
!Použití na vlastní riziko!
-sestaven vlastní blok mikrokódu s podporou Coppermine a Tualatin
-odemknuty 2 položky v SETUPu (nic zajímavého)
-updatován BIOS řadiče HPT370 na verzi 2.351, která podporuje disky větší než 128GB a zkrácen timeout pro detekci disků z 8 s na 1 s.
179 kB
ZIP! 30.1.2005 Samotný upravený BIOS řadiče HPT370 založený na verzi 2.351
(pro případ, že by se vám hodil do BIOSu jiné desky)
29 kB

      Desku provozuji s původním hardware co jsem měl v Octeku, až na zdroj a case, které bylo nutno podřídit formátu ATX. Case jsem našel vyhozený - nějaký EuroCase middle tower. Byl sice v pohodě, nepoškrábaný a nepomačkaný, ale kvalita nic moc. Jak jsem si všiml, základ všech EC skříní se vyznačuje dosti tenkým plechem (hm, zachvíli by to mohli dělat třeba recyklovaného alobalu od čokolád), spojeným sem tam bodovým svarem, aby se neřeklo. K tomu pak akorát vyrobí různé plastové čelní panely. Skříň jsem tedy rozebral a kde to šlo, jsem vyvrtal díru a zpevnil to šroubem. Některé plechy jsem spájel pomocí klempířské pájky. Po této úpravě se již case tolik nekroutil. pro lepší tlumení hluku jsem mezi pravou bočnici a plech držící desku nacpal filcek od Rorra.
      Zdroj jsem nejprve koupil Fortron 300 W z druhé ruky, ale objevil se zajímavý problém, když zdroj po připojení výše zmiňovaného disku Seagate začal pískat vysokým tónem kolem 15 kHz. Jak jsem se dočetl na O'C a CC fóru tak to není ojedinělý případ. S jiným diskem toto nedělal. Zdroj sem tedy vrátil. Další zdroj, co jsem koupil, byl 250W od Enlight corp., který pro změnu vůbec nefungoval, když jsem se pořádně podíval dovnitř, zjistil jsem pár spálených součástek. I zde jsem měl naštěstí s reklamací úspěch. Do třetice se mi už nechtělo riskovat a tak jsem vzal disk a zašel do Jimazu, kde jsem vybral opět 300W Fortron, měli nějaký novější typ [FSP300-60ATV (PF) za 660,-] než jsem měl předtím. Donutil jsem prodavače, aby mi na místě zdroj s diskem, vyzkoušel. Ze začátku se na mě díval trochu divně, po mém vysvětlení to ale pochopil a zdroj jsme zapli. Pozorně jsem přiložil ucho ke zdroji a nic, nepískal, tak jsem ho vzal. Doma jsem pak ještě provedl malý modding spočívající v přidání zásuvky pro monitor spínané přes 12V relé, snížení otáček větráku odporem a vložení přepěťové ochrany (transil a pojistka) na +5Vsb větev.
      Nakonec jsem ještě koupil masivnější chladič na CPU. Ne že by starý nestíhal, ale už měl vyřachtanou vrtuli, tak jsem si říkal, že už se vyplatí koupit rovnou nový chladič. V NC computer jsem koupil za 248,- pěkný chladič Spire WhisperRock III, teda až na to jak číňani odflákli frézování základny a já to pak musel 1/2 hodiny brousit šmirgly...
Zde je pár fotek case a zdroje:

EuroCase 'tunning' osazení komponent chladič Spire zatlumení case
EuroCase - čelo po úpravě Muj BIOSmod zdroj-rele Zdroj-zásuvky

      12.9.2005 Hard-core overclockerům by mohla na této desce vadit jedna věc, a to že SETUP nedovolí o moc zvýšit napájecí napětí jádra CPU. V mojem případě mohu napětí zvýšit z jmenovitých 1,475 V (resp. 1,45 V) pouze na 1,55 V, což není mnoho. Nicméně mi to stačí k plně stabilnímu provozu na 133 MHz FSB. Ale proč nezkusit jít dál. Jedna možnost je zadrátovat napětí na tvdro na VID pinech CPU. To sice funguje spolehlivě, ale změna se provádí dost nepohodlně. Já si říkám, že když už deska umí softwarovou regulaci napětí, tak jen stačí vykoumat jak to dělá. Moje domněnka je, že obvod VRM má vstupní VID piny napojeny přes multiplexer buď přímo na VID piny CPU a nebo na nějaké GPIO piny chipsetu, přes které je STUP nastavuje. Bohužel i když jsem přečetl všechny registry PIIX4 a SuperIO Winbond, W83782D, nenašel sem změnu ani v jediném bitu po změně Vcore v SETUPu. Takže tuto cestu jsem vzdal.
      Napadlo mě ale podívat se, kam si SETUP do CMOS ukládá hodnotu Vcore. Tu jsem našel na offsetu 41h. Součastně se také mění hodnota na offsetu 3Ah, ale ta slouží pouze k zobrazování napětí v SETUPu (SoftMenu), napětí se nastavuje podle hodnoty z offsetu 41h. Zkusil jsem tedy do CMOS zapsat jinou hodnotu napětí, vyšší než 1,55 V a po tvrdém resetu se podíval do SETUPu jesi se hodnota správně nastavila. V SoftMenu byla pořád hodnota 1,55 V, ale v Health statusu už byla správná hodnota. Zjistil sem, že po uložení konfigurace SETUPu se Vcore nastaví podle hodnoty, která se zobrazovala v SoftMenu, takže nutno vyšší Vcore nastavit znovu zápisem do CMOS.
      Pro usnadnění jsem napsal malý prográmek Abit BX133-Raid Vcore controll utility 1.0, který je určen pro DOS/Win9X. Po jeho spuštění se zobrazí aktuální nastavená hodnota Vcore. Po spuštění s parametrem /v a hodnoty Vcore ve voltech se tato hodnota zapíše do CMOS. Aby se nastavení uplatnilo, je potřeba provést tvrdý reset. Upozorňuju, že jsem testoval maximální hodnotu 2,0 V a za vyšší hodnoty neručím. Bohužel i při 2,0 V se mi nepodařilo se udržet stabilně na 140 MHz FSB, takže pro mě další zvyšování Vcore nemá smysl, ale někomu se to třeba bude hodit.

      23.11.2005 Díky nepozornosti se mi podařilo prohodit na zdroji napájecí svorky od bastldesky s Atmelem (prototyp na diplomku) na tvrdých 35 VDC. Uvědomil sem si to tak do vteřiny, ale už bylo pozdě, všechno z křemíku šlo do kopru, takže jsem si pěkně "vydělal". Navíc deska byla propojená s PC po ISP kabelu na paralelní port a přes MAX232 po sériovém portu. Sériák přežil (přes MAX232 se to nedostalo), LPT bohužel ne. Doufal jsem, že bude na desce jen přehořelý odpor (22 ohm), ale odnesla to i linka D5 SuperIO čipu Winbond W83977EF-AW. Myšlenka na výměnu celého obvodu se mi při pohledu na titěrné nožičky zrovna moc nezamlouvala. Zkusil jsem aspoň změřit, co se na té mrtvé nožičce objevuje za úrovně - H: asi 0,60 V, L: 0,35 V, takže přecijen ještě není vše ztraceno, nějaká změna tu je. Napadlo mě tedy jednoduše popotáhnout výstup pull-upem a zkusit spínat tranzistor. A fungovalo to. Přidal jsem ještě druhý tranzistor pro dvojí inverzi, aby výsledný signál byl v odpovídající polaritě. Zapojení však vykazovalo značnou tepelnou nestabilitu. Proto jsem odpor v bázi nahradil děličem (trimr), který stabilněji udrží napětí a přidal zpětnovazební emitorový odpor (jeho max. velikost je omezená tím, aby napětí na kolektoru při otevřeném tranzistoru neodvíralo další tranzistor). výsledné zapojení je zde:

LPT amplifier & shaper

Pak jsem si změřil prahové hodnoty pro jakou polohu trimru se výstup překlopí do H při L na vstupu a naopak kdy se překlopí do L při H na vstupu a trimr pak nastavil mezi tyto polohy. Obvůdek jsem spíchnul na kousek tišťáku (asi 10 x 15 mm), osadil SMD součástkami a přilepil ho na konektor LPT portu na desce. Vývod D5 jsem na konektoru přerušil a napojil na vstup a výstup. Napájení jsem si půjčil ze nejbližšího TTL obvodu a plechování konektoru.

LPT amplifier & shaper board

Zavřel jsem kastli a provedl několik zkušebních tisků nahuštěného textu i grafiky a zatím bez problémů. Jen doufám, že to bude i dlouhodobě stabilní (že ten upečený křemík v SuperIO nebude nějak "hnít")... Prozatím je tedy LPT oživen, akorát můžu zapomenout na EPP a ECP režim, který ale nijak nutně nepotřebuju. Časem možná zkusím SuperIO vyměnit, nebo i celou desku, když se naskytne možnost...

      2.4.2006 V předchozím odstavci jsem popisoval lapálii s odpáleným LPT portem a trochu svérázný způsob opravy. Jedinou nevýhodou mého řešení bylo, že port šlo nadále používat pouze v režimu SPP (datové linky jsou pouze výstupní). Po čase se mi dostala do ruky vadná deska pro AMD se stejným SuperIO čipem Winbond W83977EF-AW. Byla to pro mě výzva, jestli dovedu takový obvod (128-pinové PQFP pouzdro s roztečí vývodů 0,5 mm) vyměnit, jinak bych se na to vykašlal.
      V prvním kroku bylo třeba obvod z desky odpájet (přitom jsem neměl vůbec jistotu že je OK, takže trochu loterie ;) tak, aby jeho vývody zůstaly netknuté. K tomu mi skvěle posloužil plynový hořáček "pencil torch", kterým jsem desku z druhé strany prohřál, dokud obvod sám neodpadl. V dalším kroku bylo třeba odstranit poškozený SuperIO čip z Abita. Vymontoval jsem tedy desku z PC a pomocí ostrého lámacího nožíku na koberce jsem opatrně, tak abych nepoškodil plošný spoj, objel nožičky obvodu kolem dokola. Pouzdro jsem vyhodil a zbylé nožičky odpájel mikropájkou. Pak jsem přiložil SuperIO vypájený z druhé desky, pečlivě ho vycentroval a připájel v rozích. Nakonec jsem vývody propájel metodou "vlny" za vydatného potírání roztokem kalafuny v lihu. Práci přitom ztěžovaly okolní součástky a PCI sloty.
      Výsledkem pájení jsem si byl celkem sebejistý, zamontoval Abita zpět do case, připojil nezbytné periferie a začal testovat. První úspěch byl, že to vůbec nabootovalo. Otestoval jsem řadič disketové jednotky, LPT port pomocí šikovného prográmku Parallel port debug 1.1 a sériové porty jednoduše myší. Na portu COM2 ale myš nefungovala. Už jsem si říkal, jak jsem si polepšil z bláta do louže. Avšak po důkladnějším zkoumání jsem přišel na to, že jsou spojeny linky DTR a RTS. Podle datasheetu jsem si našel příslušné vývody a proměřil je. Ano byl tam šlusík - téměř neviditelný cínový můstek. Po propájení už vše fungovalo tak jak má. Tak mám radost, že se mi to podařilo a porty fungují jako dřív. Mno, příště bych mohl zkusit vyměnit nějaký obvod v BGA pouzdru ;)

řezání pinů odstraněný a nový čip pájení připánený nový SuperIO

      22.8.2009 Na radioburze v Holicích se mi podařilo z jedné krabice plné starých procesorů vyhrabat za stovku jeden pěkný kousek - intel Celeron Tualatin 1,4 GHz (14 x 100 MHz); 1,5 V (nejrychlejší model z řady Tualatinů 1,0 - 1,4 GHz). Byl jsem samozřejmě zvědavý, nakolik se mi ho podaří v této desce přetaktovat. Nejprve jsem ho otestoval v jedné desce FIC i815E s oficiální podporou Tualatinů. Pak jsem provedl operaci "zadrátování" pinů stejně jako u předchozího Tualatinu 1,1 GHz, ale procesor vůbec nenaběhnul. Pomocí PCI POST karty jsem zjistil, že deska je dokonale tuhá a BIOS nepošle jediný POST kód. Po chvíli bádání se ukázalo, že deska pouští při startu do CPU jen 1,3V Vcore a to je mu asi už málo. Z nějakého důvodu se správně neaktivovaly VID piny (DYN_OE a VttPWRGD jsem přitom měl aktivní) a zůstaly všechny na úrovni log. 1, což odpovídá VRM kombinaci 1,3 V. Totéž startovací napětí jsem zjistil i u 1,1GHz Tualatina, kterému to ale stačilo a byl schopen si přečíst nastavení z CMOS a podle toho zvýšit Vcore na provozních 1,55 V.
      V datasheetu jsem našel, že pro nastavení napětí 1,5 V je potřeba stáhnout pin VID2 do nuly. Nejbližší zem je na pinu VID25m, který je v soketu desky BX133-Raid uzemněn. Ještě dodám, že napětí Vtt má zde úroveň 1,5 V (Tualatin má ve specifikaci Vtt = 1,25 V) a nelze ho softwarově měnit. Po této úpravě již CPU začal vykazovat na displeji POST karty nějakou činnost, ale obrazovka zůstávala nadále černá a POST kódů proběhlo jen pár. Po chvíli laborování s drátováním dalších pinů jsem zjistil, že to má na svědomí pin RESET2#, který jsem měl dříve připojen na VCC, ale tomuto CPU se to nelíbí a má radši, když je RESET2# nezapojený. Zde je shrnutí všech "drátovacích" úprav:

Tualatin 1,4GHz pin mod

piny DYN_OE, KEY, RESET2# a VttPWRGD jsem opatrně odstranil mikropájkou. Plošku po pinu VttPWRGD jsem drátkem připojil na nejbližší VCC a podobně propojil VID2 a VID25m. Nakonec jsem ještě jemným šmirglpapírem pod vodou přebrousil vršek heatspreaderu, máznul pastu, nasadil chladič a hurá na taktování.
      V SoftMenu BIOSu jsem nastavil nejvyšší dostupné napětí Vcore 1,75 V, děličku PCI na 1/4 FSB, děličku AGP na 2/3 FSB a začal postupně zvyšovat frekvenci FSB. Takto jsem se dostal až na 1778/127 MHz, kdy už ani neproběhl celý POST. Teplota jádra přitom dosahovala jen 44°C. Jak jsem koukal jinde, tak 133 MHz FSB se u těchto CPU nepodaří moc často dosáhnout, a když, tak jen při poměrně vysokém Vcore. Pro stabilní chod jsem musel frekvenci snížit na 1708/122 MHz a nakonec ji nechal na 1680/120 MHz při Vcore 1,7 V. Dosáhl jsem tak vyššího výkonu jádra, ale za cenu snížení propustnosti paměti. To by šlo asi trochu poladit nastavením rychlejšího časování SDRAM. Aspoň se zas tolik netrápí grafická karta (frekvence AGP je 80 MHz), což bývá problém u vyšších taktů FSB, protože BX chipset nemá větší dělitel FSB - AGP než 2/3.

      18.9.2011 Když jsem se zas letos na radioburze v Holicích přehraboval procesory, narazil jsem na intel Celeron Tualatin 1,3 GHz (13 x 100 MHz); 1,5 V a hned mě napadlo, že by mohl mít větší taktovací potenciál než předchozí 1,4GHz verze (no a za 50 - nekupte to :). Procesor jsem zadrátoval stejně, jak jsem popisoval výše. V SoftMenu BIOSu jsem nastavil nejvyšší dostupné napětí Vcore 1,75 V, děličku PCI na 1/4 FSB, děličku AGP na 2/3 FSB a začal postupně zvyšovat frekvenci FSB. Takto jsem se dostal až na 1800/138 MHz, ale to se ani nedokončil celý POST. Ubíral jsem tedy frekvenci FSB po 1 MHz až jsem se dostal na stabilních 1760/135 MHz. Pro sichr jsem frekvenci ještě trochu snížil na konečných 1733/133 MHz a začal ubírat napětí Vcore. Při 1,6 V byl systém nestabilní, zatímco při 1,65 V už vydržel asi 2 hodiny testů. Nechci dál napětí zbytečně zvyšovat, kdyby se objevil problém, tak můžu jít na 1,7 V. Překonal jsem tedy frekvenci jádra i FSB předchozí 1,4GHz verze, takže se zvýšila i propustnost paměti a sběrnic, čili maximální spokojenost s výsledkem.



Zpět

Aktualizováno 19.9.2011 v 00:03

Aminokyseliny a aminokyselinové suplementy