Test CD-R médií

      Myšlenka CD byla na svou dobu geniální. Podařilo se skloubit vysokou kvalitu záznamu v digitální podobě (která bohužel v posledních letech často dostává těžce na prdel) s trvanlivostí a odolností vůči vnějšímu prostředí. Díky digitálnímu způsobu záznamu je možné pořídit identické kopie a díky bezkontaktnímu čtení LASERovým paprskem nedochází k opotřebení povrchu média. Zdá se tedy, že při korektním zacházení by mohla být životnost téměř nekonečná. Jak jsem se však dočetl, odhady jsou kolem 30 let. To zas není příliš mnoho vzhledem k tomu, že např. dobře udržované gramodesky vydrží třeba i 100 let. Zrada digitálního záznamu tkví v tom, že do poslední chvíle se médium tváří jako čitelné (díky transparentním korekčním mechanismům) a pak najednou "chcípne", popř. u audia se objeví silné praskání. A to už je bohužel na záchranu pozdě.
      Během posledních let se masově rozšířila varianta zapisovatelných disků CD-R. Pokusím se stručně připomenout princip. CD-R se skládá z několika vrstev: nosný plastový průhledný kotouč tloušťky ~1,2 mm, na něm je nanesena tenká vrstva barviva do kterého se laserem vypalují důlky (tzv. pity), rozhraní land/pit nebo pit/land znamená log 1 jinak log 0, na ní je odrazivá vrstva (dříve zlato, dnes stříbro - odráží paprsek zpět, aby mohl být zachycen a vyhodnocen) a úplně nahoře ochranná vrstva laku s potiskem. Na CD-R média jsou kladeny různé (leckdy protichůdné) požadavky. Především cena, rychlost zápisu (u CD 1x ~ 150 kB/s, u DVD 1x ~ 1,32 MB/s), životnost záznamu a kompatabilita (bezproblémové čtení v různých, i starších mechanikách)... Vzhledem k dnešním cenám (nevypaluju jak na běžicím páse) je pro mě prioritou životnost záznamu a kompatabilita. Bohužel jak se zdá, výrobci optimalizují spíše na rychlost (já tedy 48x rozhodně vypalovat nepotřebuju). Na trhu je dnes poměrně velký výběr různých značek a tak se snažím vybrat to nejlepší. Je třeba taky upozornit, že za více obchodními značkami se může skrývat jeden a týž výrobce, stejně tak samotná značka nemá příliš valnou vypovídací hodnotu. Např. média označená TDK ve skutečnosti vyrábí TDK, Taiyo Yuden, Ritek, Mitsui Toatsu Chemical a snad i CMC. Skutečného výrobce lze zjistit z identifikátoru ATIP zaznamenaném na médiu pomocí různých programů, např. CDR Media Code Identifier. A nebo se můžete podívat do velké databáze médií na CDR serveru.
      K tomuto zamyšlení jsem se dobral poté, co mi nenápadně odešly dvě postarší modrá média bez potisku, pravděpodobně Princo z roku 1998. Jednoho krásného dne jsem potřeboval nějaký starší program ze zmiňovaného CD. Už při načítání CD bylo slyšet, že má mechanika trochu problémy. Po zkopírování programu jsem tedy jen tak z legrace zkusil překopírovat celé CD na disk, jenže ouha, asi při 80% se čtení zastavilo a po několikaminutovém kvičení pohonu optické hlavy se zobrazila hláška o nečitelnosti souboru. Zkusil jsem tedy chybu ignorovat a pokračovat dalšími soubory, ale moc jsem z toho už nedostal (a to to trvalo snad půl hodiny). Ještě podotýkám, že CD byly prosté jakýchkoliv škrábanců, pálené 2x a skladoval jsem je v krabičkách v polici při pokojové teplotě. Rád bych delší dobu uchoval např. svoje digitální fotografie a proto hledám médium, které by vydrželo nějakou delší dobu. Názory na netu se však velice různí a zatím jsem žádné ideální médium nenalezl. Teď jsem začal pálit na Verbatim DataLife+ SuperAZO (80 min, 48x, výrobce Mitsubishi Chemicals Corp.), dříve jsem měl v oblibě TDK (než je začli dělat Riteci) a ještě dříve Philips. Moje nejstarší CD je zlaté TDK, pálené 7.4.1997, které tehdá stálo asi 300 Kč. A zatím se má čile k světu.

Verbatim DL+ 48x TDK Reflex Ultra Philips Professional 6x [Ritek] TDK Gold
Verbatim DL+ 48x TDK Reflex Ultra Philips prof. 6x TDK Gold

      Pro zajímavost jsem se rozhodl udělat takový malý testík mých médií pomocí programu Nero CD-DVD Speed. Jak jsem zjistil, není to jen benchmark, ale umí i zjišťovat chyby při čtení. V žádném případě test nelze považovat za zcela objektivní, projevuje se zde vliv kvality vypalovačky, použitá zapisovací rychlost, kvalita čtecí mechaniky, stáří, způsob skladování a další. Nicméně může posloužit jako orientační srovnávací přehled mezi různými médii. Pro čtení jsem použil CD-ROM mechaniku Samsung SC-152L, v případě že s médiem byly problémy, zkusil jsem ho otestovat i ve vypalovačce Teac CD-W524E. Na grafech je vidět rychlost čtení v závislosti na pozici od středu a dále je zde zajímavá položka "Chyby C2 celkem". Jedná se o chyby nefatální, které mechanika opravila pomocí redundantního samoopravného kódu CIRC (o těchto chybách se možná dozví operační systém, ale nedá to uživateli nijak najevo), tedy soubory z CD šlo přečíst bez chyb. Téměř na každém CD bylo několik takovýchto chyb. Počet chyb mírně kolísal při několika testech po sobě. Ve vypalovačce TEAC bylo dosaženo podstatně lepších výsledků. Zajímavé také je, že Samsung četl některá média max. 8x aniž by na nich byly chyby, zatím co Teac je četl rychleji. Zde je pár zajímavých screenshotů:

TDK Gold 74 min, CDROM Samsung
TDK Gold 74 min, CDROM Samsung

Philips Professional 6x 74 min, CDROM Samsung
Philips Professional 6x 74 min, CDROM Samsung

Princo Gold 74 min, CDROM Samsung
Princo Gold 74 min, CDROM Samsung

Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDROM Samsung
Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDROM Samsung

Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac
Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac


      Další si můžete prohlédnout zde. Ať už je test více či méně objektivní, jedno médium přímo bije do očí. Ano, ten můj jediný Multidisk je největší sračka, kterou mezi svými CD mám. Okamžitě po testu jsem ho přehrál na disk a znovu vypálil. Samoopravný kód musí být zřejmě geniální, když se to při daném počtu chyb ještě podařilo přečíst. Než z něj bude úplný tácek pod pivo, poslouží pro test degradace vrstvy vlivem UV záření, který bych chtěl ještě provést.

      30.11.2003 - Tak je zde pokračování mého CD-R testu. Výše zmiňované médium Multidisc jsem nejprve zkusil asi na 0,5 h ozářit UV výbojkou z horského slunce, ale na čitelnosti se to nijak neprojevilo. Proto jsem zvolil jinou strategii. CD jsem umístil pod zářivkové světlo (klasické bílé zářivkové trubice 2 x 40 W) po dobu 3 týdnů. Světlo svítilo v průměru asi 4 h denně. Nyní jsem CD sundal a podrobil ho opět testu v Nero CD-DVD Speed. Čitelnost se dramaticky zhoršila. Po asi půlhodinovém zápasu mechaniky s CD se stejně nepodařilo přečíst všechny soubory (ani v CD-ROM Samsung ani v CDW TEAC, která ho předtím četla celkem dobře). Zajímavé je, že degradace média postupuje směrem od vnějšího okraje ke středu, ač osvětlení bylo rovnoměrné. Možná je příčinou špatně provedený okraj, kudy pronikají nežádoucí chemické látky z atmosféry a oxidují aktivní vrstvu. Přičemž tento proces byl osvětlením jen urychlen. Nevím, takové zkoumání nemám možnost provést. Důležité je to, že životnost tohoto média byla nejkratší ze všech mých CD.
      Ještě přidám další hřebík do rakve Multidiskům. Jeden kamarád, který na ně léta pálí (i přesto, že jsem ho varoval, že to jsou šmejdy) s nimi doteď neměl problémy. Nedávno mi však říkal, že ze 20ti koupených médií mu 14 při pokusu o vypálení nahlásilo "Calibration Error" a dál se s nimi pálička nebavila. Toto se údajně stalo ještě dalšímu člověku.

Multidisc 16x

Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac 2. čtení
Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac 2. čtení

Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac - scan před
Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac scan 1

Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac - scan po
Multidisc Eximpo 16x 80 min, CDW Teac scan po


      20.9.2004 - Dnes skončil experiment s CDR značky Intenso (výrobce Prodisc), které jsem kdysi dostal přibalené k vypalovačce. Toto médium jsem vypálil 2.3.2002 a většinu doby bylo skladováno v krabičce za pokojové teploty. Na začátku léta jsem ho při kontrole vyřadil pro větší obsah C2 chyb na konci. Médium bylo jinak plně čitelné a bez problémů jsem ho přepálil na jiné. 2.7.2004 jsem ho umístil na balkón (z vnější strany zábradlí), který máme na jižní stranu. Tam jsem ho ponechal svému osudu. První kontrolu jsem provedl 25.7.2004, přičemž jsem nezaznamenal skoro žádné zhoršení čitelnosti.

Intenso CDR 74min, CD-ROM Samsung 1. čtení

      Druhou kontrolu jsem provedl dnes 20.9.2004 a výsledek byl katastrofální. Mechanika ještě načetla adresářovou strukturu, ale dál už si ani neškrtla. 98% média totiž bylo nečitelné. Celý scan trval přes dvě hodiny. Vypalovačce TEAC se podařilo přečíst o procento více, ale scan jsem po 10 min. přerušil, protože zbytek média byl stejně nečitelný. Shodou náhod jsem dnes také přišel na vadu CD-RW 4x média stejné značky (opět bonus k vypalovačce), které ani po úplném vymazání nejde vypálit tak, aby všechna data byla čitelná (a to má za sebou jen pár desítek přepisů) - chyba se vyskytuje téměř na konci média. Takže toto je další značka CD, se kterou už nechci mít nic společného.

Intenso CDR 74 min, CD-ROM Samsung 2. čtení


      17.6.2005 - Po té, co jsem se zbavil těch pár noname šmejdů, jsem si myslel, že už budu mít od problémů s nečitelnými CD pokoj, ale jak se ukázalo, tak ne na dlouho. Zrovna jsem z jednoho záložního CD potřeboval nějaké záplaty na Win98 (pro instalaci na notebook) a zjistil, že některé soubory nemůžu přečíst. Docela mě to zarazilo, neboť ono CD bylo od TDK, dokonce i s ATIPem TDK (Metallic 80 min, 48x) a navíc pálené teprve před dvěma rokama.

TDK Metallic 48x

Při testu povrchu v Neru jsem se nestačil divit, 24% z kraje CD bylo nečitelných. Protože sem nechtěl mechaniku dál týrat, tak jsem test předčasně ukončil.

TDK Metallic 80 min 48x, CDROM Samsung

Pak jsem pátral v archivu po dalších kusech a našel asi 10ks těchto CD pro rychlosti 40x a 48x z nichž polovina měla nečitelné konce. Všechna starší média od TDK byla přitom OK. Ze dvou CD se mi postupně podařilo dostat všechna důležitá data. Další tři jsem zkusil přečíst u kamaráda na DVD páličce LiteOn, která je k mému milému překvapení bez větších problémů přečetla. Při scanu sice ukazovala veliké množství C1 chyb a pár tisíc C2 chyb, ale hlavně že jsem data zachránil.
      Jinak TDK už delší dobu nekupuju, po té co začli dávat do krabiček Riteky a dokonce CMC. Stále však hledám nějaké opravdu spolehlivé médium pro zálohu fotek a důležitých dat. Na stránkách Photo Life shopu jsem objevil nějaká média se zlatým povrchem Delkin Archival Gold určená právě pro dlouhodobé uchování digitálních fotek, ale těch 300 let jim stejně nevěřím. Navíc firma Delkin je pro mě neznámá, vyrábí ještě třeba baterie nebo jiné fotopříslušenství, takže to CD bude těžko jejich vlastní výrobek. Jako další možnost jsem objevil média HHB, které u nás prodává Audiopolis. Z webu výrobce jsem se dočetl, že dodává média pro různá hudební studia, takže by snad mohly něco vydržet. 30,- Kč/ks (silver) je ještě celkem přijatelných, takže asi vemu jednu krabici na odzkoušení.

      20.6.2005 - Takže jak jsem slíbil, dneska jsem koupil jednu desítku HHB silver 80 min, zde jsou další informace:

HHB silver 80 min 1x-24x HHB silver 80 min 1x-24x

Výrobce (dle ATIP) Mitsui Toatsu Chemicals, Inc.
Záznamová rychlost 1x - 24x
Skutečná kapacita 702,83 MB (359849 sektorů)
Barvivo Phthalocyanine + UV filtr
Odrazivá vrstva stříbro
Odrazivost > 68%
Průměrný blokový výskyt chyb < 50
Životnost > 200 let

Těch 200 let jim teda nežeru, to už budem dávno mrtví a nebude mít kdo to reklamovat. Ale tak pokud by vydržely v reálu třeba 20 let, tak by to bylo pěkné. Zatím jsem vypálil 3 bez problému, kvalitu však prověří až čas...

      29.6.2005 - Jen pro doplnění předchozího, dnes mi Milan poslal údaje o CD-R médiu Delkin Archival Gold, která jsou k dostání také v MediaStore za á 33,- Kč (balení po 25 ks):

Delkin Archival Gold 74 min 52x

Výrobce (dle ATIP) Mitsui Toatsu Chemicals, Inc.
Záznamová rychlost max. 52x
Skutečná kapacita 650,86 MB (333238 sektorů)
Barvivo Phthalocyanine
Odrazivá vrstva zlato
Životnost 300 let


      7.12.2007 - Po delší dobu byl v mém archivu klid. Nechal jsem se ukolébat falešným pocitem bezpečí, že všechna shitová média jsem už přepálil a vyhodil a budu mít na pár let pokoj. Ale kdepak, zrovna jsem se potřeboval podívat na nějakou zálohu z roku 2001 a zjistil, že některé soubory jsou už nečitelné. Přesně podle Murphyho zákonů byla potřebná data zrovna na těch pár vadných sektorech, kterých bylo na disku jen 0,5%. Při pohledu na toto médium Philips Professional 1x - 6x (ATIP: Ritek) mě docela zamrazilo, protože jsem si uvědomil, že jsem na ně svého času pálil docela hodně.

Philips Professional 6x [Ritek]

      Následoval tedy víkendový maraton testování CD, kdy jsem proskenoval celkem asi 100 disků. Ke skenování jsem používal převážně DVD vypalovačku NEC ND-4551A, která umí zobrazit i C1 chyby a dále starý dobrý Teac CD-W524E. Na stole se mi navršil stoh asi 30 CD určených k přepálení. Zmiňované Philipsy jsem se rozhodl vyřadit všechny, neboť drtivá většina už vykazovala na konci média značný nárůst chyb a 8 jich už mělo konec nečitelný, viz následující scan:

Philips Professional 6x 74 min, ND-4551A
Philips Professional 6x 74 min, ND-4551A

Philips Professional 6x 74 min, ND-4551A - scan
Philips Professional 6x 74 min, ND-4551A - scan

Dále jsem vyřadil některá CD TDK Reflex Ultra 74 min. (ATIP: Ritek) a TDK Speed-X 80 min. (ATIP: Ritek), která také vykazovaly na konci podezřele mnoho chyb, ale zatím byla ještě všechna čitelná. Naopak jako stabilní média se potvrdily TDK vyrobená od Taiyo Yuden a TDK a Verbatim DL+ vyrobená od Mitsubishi Chemicals Corp. Avšak Verbatimy používám teprve posledních pár let, takže z toho nelze dělat závěry.
      Naposled jsem se ale při nákupu Verbatimů pěkně nasral, protože mi v Růžovce prodali nějaký šmejdy - Verbatim 52x 80 min. ve slimboxu od nechvalně známého CMC Magnetics:

Verbatim 52x 80 min. slimbox [CMC]

Takže jsem dostal lekci, že média radši kupovat ve špeciálce (nj, v Diskusu měli už zavřeno a média jsem potřeboval na víkend). Známý koupil tytéž ve spindlu, ale pro změnu Ritek, tedy opět sračka. Taky bych chtěl zkusit nějaká Taiyo Yuden, které nabízí v Praze na Smíchově Copy Servis.
      V současnosti nejdůležitější data ukládám na DVD-RAM, které si stále jakžtakš udržují punc profesionálního média a nechávám je i na HDD. Do budoucna to ale vidím tak, že pokud opět dojde k masivnímu úhynu placek, tak se na to vykašlu a dám to všechno na externí HDD (alespoň dva či NAS). Nebo se možná do té doby objeví nějaký spolehlivější způsob záznamu i když o tom spíše pochybuju, protože čím větší hustota záznamu, tím méně hmoty/energie nese informaci a tím je větší šance, že se to podělá.

      19.2.2008 Tak sem si zase pěkně naběhnul s médii Verbatim, tentokráte s DVD+R Photo Printable 16x jewel case. Podle ATIPu se zdá být vše v pořádku (Mitsubishi Chemicals Corp.), ale ihned po vypálení (6x) médium obsahovalo poměrně hodně PI chyb, jejichž počet ke konci média začal prudce narůstat. Stejně tak se ke konci vyrojilo i hodně PIF chyb. Říkal jsem si, že to bude asi zrovna špatnej kousek, ale když jsem vypálil další médium (8x) tak to dopadlo dost podobě. Stejně tak i třetí kousek vypálený 12x. Zajímavé je, že když jsem otestoval stejné médium, které jsem pálil někdy před půl rokem, tak to vypadalo o poznání lépe, jen s mírným nárůstem chyb. Koukal sem na krabičky, až jsem si přece jen rozdílu všimnul. Starší médium bylo made in Taiwan a ty nové jsou made in India. Takže opravdu není Verbatim jako Verbatim. Dnes mě zaujaly a Alzasoftu média Verbatim Archival Grade Photo Printable 8x, která se vychvalují zlatou (zlatý nádech tam opravdu je vidět svrchu u středu) a stříbrnou vrstvou a dlouhou životností, jsou made in Taiwan a zatím jsem jedno vypálil a zdá se být OK.

Verbatim DVD+R Photo Printable 16x, India, ND-4551A
Verbatim DVD+R Photo Printable 16x, India, ND-4551A test

Verbatim DVD+R Photo Printable 16x, Taiwan, ND-4551A
Verbatim DVD+R Photo Printable 16x, Taiwan, ND-4551A test

      2.9.2008 Dalším důkazem toho, že pod značkou Verbatim se dnes může schovávat kdejaký sráč, je 90-minutové (800 MB) 40x CD-R médium, které jsem koupil v CDRmarketu. Na zadní straně obalu je sice napsáno "A MITSUBISHI KAGAKU MEDIA COMPANY", ale podle ATIPu je výrobcem nechvalně známý Moser Bear India. Naposled jsem viděl poctivé krabičkované médium Verbatim ve verzi pro audio, ale nevím, za-li se dá ještě někde koupit.

      21.8.2009 Už mě přestalo bavit řešit výrobce médií a vzhledem k počtu vypálených placek jejich kontrolu, jestli se náhodou nekazí. Rozhodl jsem se proto k radikálnímu kroku a pořídil si externí USB HDD RAID box se dvěma 1TB disky v poli RAID 1 (mirroring) a všechny svoje placky na něj zazálohoval. Důležité věci nadále vypaluju pouze na DVD-RAM nebo na DVD-R Verbatim Archival Grade a součastně nahrávám na HDD.

      30.8.2011 Na serveru DIIT (CDR.cz) se objevil článek o nových DVD+R médiích M-Disc od Millenniata s dlouhou trvanlivostí. U nás velmi podobné disky vyrábí firma NorthernStar pod značkou Data Tresor Disc. Cena vychází kolem 100 Kč/ks, což je poměrně dost, uvážíme-li, že dnes už jsou DVD zastaralá a nastupuje BluRay s výrazně větší kapacitou. Výrobní technologie těchto disků se liší v tom, že nahrazuje organické barvivo a odrazovou vrstvu jedinou záznamovou vrstvou z anorganického materiálu (ten byl vynalezen už dříve, byl však patentově chráněný), která by měla být trvanlivá a odolná proti UV záření. Problém je ale v tom, že zápis na disk vyžaduje jinou intenzitu LASERového paprsku než běžná média. Firma Millenniata dodává i vlastní vypalovačku a NorthernStar prodává několik typů běžných vypalovaček s upraveným firmwarem, které jsou ověřené, že na Data Tresor Disky pálí korektně. Je to sice zajímavá novinka, ale podle mě přišla s křížkem po funuse, za novou DVD vypalovačku a drahá média utrácet nebudu. Také jsem s překvapením zjistil, že už v roce 2007 nabízela firma InPhase Technologies holografické disky velikosti CD o kapacitě 300 GB s výhledem až na 1,6 TB, ale slehla se po nich zem a dodnes nikdo nic s takovou kapacitou (kromě LTO pásek) nenabízí.
      19.9.2012 WIFT z CDR.cz podrobil jeden vypálený Data Tresor Disk testu přežití 3 měsíce v barelu pod hladinou dešťové vody. Médium přežilo bez úhony, kvalita záznamu zůstala stejná jako byla hned po vypálení. Chybělo mi však v testu nějaké obyčejné médium pro porovnání. To bude prý napraveno v dalším testu s médiem JVC. Také se chystá vyhodnocení testu DTD média na sluníčku za sklem v autě, což je dlouhodobě celkem spolehlivý zabiják médií s organickou vrstvou barviva, tak jsem zvědav...

      10.10.2014 Poněkud kuriózní až recesistickou metodu zálohování dat nabízí program PaperBack 1.10 (pod GPL) od Oleha Yuschuka, autora OllyDebuggeru. Jak správně tušíte, zálohovacím médiem je obyčejný papír, na nějž se vytiskne jemný černobílý vzorek reprezentující data (podobně jako třeba QR kód), který se následně sejme scannerem a dekóduje. Při kvalitě tisku 600 DPI (hustotu vzorku lze nastavit dle možností vaší tiskárny/scanneru) je možno uložit na 1 stránku A4 0,5 MB nekomprimovaných dat nebo cca 3 MB komprimovaných dat (textu). Program obsahuje interní kompresor, umožňuje šifrování AES a samozřejmě nechybí možnost nastavit velikost redundantního samoopravného kódu Reed-Solomon. Dokonce se při dekódování vizualizuje rozložení chybovosti na oskenované stránce. Větší soubory jsou automaticky rozděleny na více stránek (při skenování nezávisí na pořadí ani orientaci), podpora celých adresářů však chybí. Otázka je, jak dlouho vydrží potištěný papír, než se z něj začne drolit toner. Ale tipuju, že přežije většinu CD a DVD...



Zpět

Aktualizováno 25.11.2015 v 11:04

Crossový trenažer inSPORTline za nejlepší cenu