V principu jde vlastně o elektromagnetické vyfukování oblouku. Zapálením oblouku se uzavře smyčka, kterou začne protékat elektrický proud. Oblouk je tvořen ionizovanými horkými plyny kladoucími proudu relativně malý odpor. Z fyzikálních zákonů plyne, že se kolem vodičů a oblouku vytvoří magnetické pole, které na ně zpětně působí silou, jenž nezávisí na směru toku proudu a směřuje ven ze smyčky. Tímto je oblouk hnán nahoru, přičemž mu pomáhá i to, že horké plyny výboje stoupají vzhůru. Jak se dráty rozcházejí, ionizuje se čím dál větší objem plynů, ale roste i délka oblouku a jeho el. odpor. Tím klesá protékající proud a v určitém kritickém bodě už přestane stačit oblouk živit a ten zanikne. S 2,3kV MOTem mi oblouk zhasnul při asi 7cm vzdálenosti mezi dráty. Delšího oblouku lze dosáhnout usměrněním napětí z MOTu (proud neprochází nulou) a spojováním více MOTů do série. Co dokáže stádo 6-ti MOTů živených z 3-fázové zásuvky můžete vidět zde. Foto těsně před zánikem:
 |
klepnutím lze stáhnout krátké video [DivX 5.2, 207 kB]