 |
 |
 |
 |
 |
Když jsem rádio kupoval, bylo v dosti zbídačeném stavu: dřevěná bedýnka s oprýskaným lakem a na jedné straně s odchlíplou dýhou, avšak s téměř nepoškozeným bakelitovým čelním štítem (jen ulomený jeden rožek), rozbitou skleněnou stupnicí z níž zbyla jen levá čtvrtina, rozbité elektronky, roztržený brokát i membrána reproduktoru a chybějící pravý přední knoflík. Naopak šasi vypadalo na tyto poměry docela zachovale a původně. Taktéž dřevěná zadní stěna je v dobrém stavu. Na rádiu je tedy práce jako na kostele. Náhradní díly se dnes shánějí dost obtížně, takže si budu muset nějak poradit sám. Prozatím jsem rádio rozebral (knoflík přepínače rozsahů z boku jde sundat dost těžce - chce to více síly, šroubek tam nikde není), vyklepal střepy ze stupnice a lamp, vymetl prach a pavouky, odmontoval a vydrhnul přední bakelitový štít a vyjmul roztržený brokát. Oběhal jsem pár obchodů s látkama, ale nikde jsem nenarazil na něco alespoň trochu podobného bez křiklavých barev a vzorů vhodné tloušťky.
 |
 |
 |
 |
Provizorní replika skleněné stupnice
17.4.2018 Sehnat originální skleněnou stupnici bude asi tvrdý oříšek a tak jsem alespoň zkusil vyrobit provizorní repliku. Tímto děkuji Janu Ručkovi za poskytnutí poměrně kvalitní fotografické předlohy stupnice. Tu jsem vytiskl na barevné laserové tiskárně a ostrým nožem na koberce jsem vyřezal příslušné štěrbiny. U jednotlivých polí jsem si musel nechat asi 1 mm široké můstky, aby to drželo pohromadě. U sklenářů jsem si nechal za dvacku uříznout skleněnou tabulku o rozměrech 230 x 70 x 6 mm. Tu jsem spolu s papírovou stupnicí nastříkal čirým lakem a přiložil lakované strany k sobě. Lehce jsem to přejel špachtličkou, abych vyhnal bubliny a setřel přebytečný lak. Nakonec jsem opatrně uříznul a pinzetou odstranil pomocné můstky a nechal zaschnout. Výsledek posuďte sami. |
Oprava reproduktoru a výstupního transformátoru
18.4.2018 Po demontáži reproduktoru ze skříňky jsem provedl kontrolní měření všech vinutí včetně výstupního transformátoru. Kmitačka reproduktoru měla odpor 1,6 Ω a indukčnost 83 µH, budicí cívka reproduktoru měla odpor 2502 Ω (odpovídá schématu) a indukčnost 32 H, sekundár výstupáku měl odpor 0,4 Ω a indukčnost 3,61 mH (165 µH bez jádra) a odporu primáru jsem se nedoměřil. Naštěstí nebyl spálený, jen někdo poškodil čelo papírové kostřičky, kde jsou pájecí očka s vývody vinutí, jenž byly utržené. Musel jsem tedy výstupák rozebrat, rozlepit papírové čelo kostřičky a najít začátek a konec vinutí, což se po chvilce podařilo. Z konce vinutí jsem odmotal 1 závit a na pár milimetrů trčícího začátku vinutí jsem připájel kousek drátku. Primár měl odpor 474 Ω a indukčnost 14,37 H (373 mH bez jádra). Čelo kostřičky jsem slepil epoxidem, připájel drátky na pájecí očka a zatížil to přes noc závažím. |
 |
 |
| rozebraný VT | utržené vývody | opravené vývody |
S opravou protržené membrány reproduktoru jsem dosud neměl žádnou zkušenost. V novější elektronice většinou nebyl problém poškozený reproduktor jednoduše vyměnit, ale v tomto případě se jedná o unikátní konstrukci s vnějším buzením místo permanentního magnetu, kde budicí cívka je potřebná pro správnou funkci napájecího obvodu. Při opravě jsem se inspiroval tímto videem. Použil jsem též papírovou utěrku, kterou jsem rozdělil na 2 tenčí vrstvy a na děravá místa jsem nalepil záplaty Herkulesem (z vnější i vnitřní strany). Celou membránu jsem ještě trochu potřel hodně naředěným Herkulesem pro zpevnění. I když jsem při lepení vložil do vzduchové mezery kmitačky stočený kousek papíru proti posunu, stejně se po uschnutí lepidla totálně rozjelo středění kmitačky, která začla v mezeře drhnout. Musel jsem tedy povolit 4 šrouby vzadu a znovu to vystředit. Pustil jsem si do kmitačky sinusový signál (+ stejnosměrné buzení) a posouval systémem tak, aby nikde nic nedrnčelo. Je to nevděčná práce, mrcasil jsem se s tím několik hodin...
 |
 |
 |
 |
 |
| protržená membrána | lepení vzadu | lepení vpředu | po zaschnutí | středění |
Nakonec jsem ještě v programu LIMP změřil impedanční charakteristiku reproduktoru. Jelikož zatím nevím, jaké má být správné napětí na budicí cívce, změřil jsem to pro více hodnot (až po mírně extrémní hodnoty :). Bohužel jsem si neudělal toto měření před opravou, takže nemůžu porovnat, jak moc se zvýšila rezonanční frekvence vlivem zvětšení tuhosti závěsu po lepení. Z měření podobných starých reproduktorů jsem si udělal představu, že se rezonanční frekvence běžně pohybuje okolo 100 - 140 Hz, takže v mém případě se asi rezonance posunula hodně. Ale není to žádné Hi-Fi, na nějaké to huhlání na AM to snad bude použitelné.
| Ubuz [V] | Pbuz [W] | fs [Hz] | Zmax [Ω] |
|---|---|---|---|
| 50 | 1 | 280 | 3,9 |
| 100 | 4 | 280 | 6,9 |
| 150 | 9 | 280 | 10,8 |
| 200 | 16 | 280 | 13,4 |
| 250 | 25 | 280 | 15,1 |
 |
impedanční charakteristiky opraveného reproduktoru pro buzení 50V a 150V
Náhrada brokátu
19.4.2018 Dnes jsem náhodou cestou na autobus našel na víku jedné popelnice ležet pakl látek a zrovna jeden typ téměř dokonale barvou i vzorem odpovídal původnímu brokátu (nějaký závěs na tyč to byl). Ještě tam ležel druhý typ látky, který by se taky na nějaké rádio mohl hodit a tak jsem to všechno hodil do báglu a odnesl. Látka je tkaná hustěji, ale není příliš tlustá, takže průzvučnost by měla být OK. Kousek s vhodně zašlým odstínem jsem ustřihnul a namontoval zevnitř bakelitového štítu (drží ho 2 plíšky na šroubkách). Část látky jsem pak směnil s jedním sběratelem za originální bakelitový knoflík Mikrofona. Pořád mi zbylo ještě hodně materiálu, takže se rád podělím. |
 |
 |
 |
Renovace dřevěné skříňky
1.5.2018 Původní šelakový lak na bedýnce byl hodně oprýskaný a místy chybějící, tudíž jsem se rozhodl ho kompletně odstranit. V případě aplikace syntetického laku na původní šelak by navíc mohlo dojít k nechtěné chemické reakci a znehodnocení povrchu. Když jsem bednu osprchoval horkou vodou a vydrhnul kartáčem, tak se většina laku celkem ochotně sloupla. Zbytek jsem pak po uschnutí opatrně odstranil brusným kotoučem zrnitosti 80 na vrtačce a finálně zahladil povrch jemným brusným papírem zrnitosti 400. UPDATE: broušení kotoučem nedoporučuju, protože ubírá materiál a už tak tenká dýha se ještě ztenčí, což není na první pohled vidět, ale způsobuje to pak problémy při moření, viz dále. Na pravé straně byla dýha nevratně poškozená, částečně odchlíplá a otrhaná, tak jsem ji namočil mokrým hadrem a po nasátí postupně nožem oloupal. Po uschnutí jsem stěnu mírně přebrousil. |
 |
 |
8.5.2018 Pak nastal problém, kde sehnat malý odřezek náhradní dýhy, abych nemusel kupovat celé metry. V Praze jsem nic nenašel, zkusil jsem kontaktovat Torapo Měšice a prý by nějaké odřezky poskytli. Někteří audiowebáci prý byli úspěšní v JAF HOLZ Brandýs nad Labem. Cestou na chatu jsem zajel do Torapa, jenže jako na potvoru měli v pondělí 7.5. zavřeno. Nakonec jsem na vesnici u místního truhláře dostal kousek staré, mírně zvlněné, dýhy (prý by to měl být ořech) zdarma.
S dýhováním nemám zatím žádné zkušenosti. Profesionálně se dýha lepí pomocí lisů za velkých teplot (90 - 140°C) a tlaků (řádu MPa) během pár minut, což takhle doma na koleně nepřichází v úvahu. Postupů na domácí dýhování je na netu celá řada a názory na použitá lepidla se dosti rozcházejí. Já jsem použil Herkules (to možná nebyla šťastná volba), který jsem rovnoměrně rozetřel na holou stěnu skříňky. Jak jsem předtím zjistil, dýha dosti rychle reaguje na vlhkost kroucením. Abych předešel kroucení po kontaktu s lepidlem, otřel jsem dýhu těsně před přilepením z obou stran vlhkým hadříkem. Napřed se začla kroutit na jednu stranu, po otření druhé strany se zas rozvinula. To byla asi další chyba, které jsem se dopustil, neboť dýha by neměla nasáknout kvůli následné změně objemu. Po nalepení dýhy jsem ji překryl vrstvou papíru, položil na něj tlustou plexisklovou desku a zatížil těžkou stojanovou vrtačkou + několik traf, které jsem měl po ruce (celkem asi 30 - 40 kg). Aby se skříňka neprohýbala, vložil jsem předtím dovnitř dřevěnou vzpěru. UPDATE: takové zatížení je nedostatečné, chce to stáhnout svorkama, které vyvinou větší přítlak. Pak jsem to tak nechal zatížené ležet asi den. Když jsem závaží sundal, byla dýha krásně rovná, jenže po dalším dni došlo samovolně k jejímu popraskání a místy k odtržení od podkladu. Patrně proto, že předtím trochu nasákla, zvětšila objem a nyní se smrskla do původní velikosti. Jenže zaschlé lepidlo už nedovolilo žádný pohyb a síly pnutí překročily pevnost dýhy.
 |
 |
 |
Praskliny na částečně namořené dýze jsem se pokusil zakytovat směsí namořených pilin s trochou akrylátového tmelu a naředěného Herkulesu. Celé jsem to pak přebrousil kotoučem a brusným papírem a znovu namořil. Částečně se to schovalo, ale nejsem s výsledkem úplně spokojen. Na horní stěně měla dýha pár menších děr. Do nich jsem se před namořením pokusil vlepit vyříznuté záplaty z náhradní dýhy jako intarzie, které jsem pak Dremelkou zafrézoval do roviny. Ještě lépe to jde srovnat ostrým dlátem.
 |
 |
Během moření lihovým mořidlem (světlý ořech) jsem narazil na další problém. Zatím co na rovných plochách byl nátěr krásně homogenní, tak na oblých hranách se vytvořily shluky eliptických flíčků tmavého odstínu, které nijak nekorespondují s kresbou dřeva. Jsou tam uprostřed těch flíčků takové malé několikamilimetrové prasklinky. To se projevilo po zaschnutí mořidla, kdy celková plocha zesvětlá, ale zmíněné flíčky už zůstaly tmavé. Zkusil jsem postižená místa vybrousit a znovu namořit, ale flíčky se tam objevily znovu. Více už to brousit nechci, abych neprodřel původní dýhu skrz. Trochu pomohlo to drhnout hadříkem namočeným v lihu, dále jsem zkoušel i aceton a toluen. Nakonec se mi to podařilo na oblých hanách celkem homogenizovat. UPDATE: tento problém byl patrně způsoben tím, že jsem dýhu sbrousil příliš na tenko a pak při moření těmi prasklinkami začalo vzlínat lihem částečně rozpuštěné klihové lepidlo, které mělo působením mořidla či samotného lihu černou barvu. S tímto jsem pak bojoval i na horní stěně, kde jsem také kvůli vysprávkám dýhu místy sbrousil až moc a další snahy o střídavé moření a broušení problém jen zhoršovaly. Tímto zoufalstvím jsem zabil několik dní...
17.6.2018 Mezitím jsem od známého dostal několik listů různých dýh, co by zbytky z výroby hudebních nástrojů. Nejvíce tam bylo tmavšího prokresleného mahagonu, který se mi hodil na renovaci dalšího starého rádia Telefunken Trio Koncert. To jsem kdysi sehnal taky v dosti žalostném stavu, kde původní dýha byla zcela zničená a tak jsem ji kompletně odstranil a provizorně nahradil samolepicí tapetou. Nyní se naskytla příležitost se na tomto rádiu naučit pořádně dýhovat. Na netu jsem pročetl spoustu návodů, jeden dobře popsaný je zde od FilipAudio (příspěvky 54 a 56). V OBI jsem si koupil lepší lepidlo na dřevo Soudal 67A třídy D3. UPDATE: od známého jsem dostal tip na bezvodná lepidla na bázi polyuretanu, která by měla problémy s nasákáním a sesycháním dýhy eliminovat, např.: Soudal 66A, Den Braven D4, BISON PU MAX... Dýhu jsem nařezal na potřebný rozměr ostrým lámacím nožem podél pravítka. Chce to netlačit moc na hrot a přetáhnout řez několikrát po sobě, pak se to uřízne rovně a bez praskání. Dýhu na horní stěnu jsem sesadil ze dvou dílů a dočasně je spojil papírovou lepicí páskou. Lepidlo jsem nanesl štětcem na povrch bedny i na rub dýhy. Je o poznání hustší (méně vodnaté) než Herkules. Pak jsem dýhu připlácnul na stěnu bedny, přiložil pár listů papíru a kus prkna zhruba o velikosti dané stěny a stáhnul svěrkami. Pomocí svěrek lze dosáhnout většího přítlaku než jen narovnáním závaží. Doporučený přítlak je dle výrobce 100 - 200 kg / dm2. Po hodině jsem to odsvorkoval, sundal přítlačné prkno a papíry a nechal volně na vzduchu doschnout. Během dalších dní jsem dýhu nervózně pozoroval, ale k žádnému popraskání tentokrát nedošlo. O víkendu jsem nadýhoval přední stěnu složenou z 8 segmentů a přilepil odchlíplé části překližky. Největší oříšek bude dýhování oblých bočních stěn s rádiusem cca 4 cm. Ohyb samozřejmě povedu ve směru vláken, ale i tak hrozí praskání.
 |
 |
 |
 |
18.6.2018 Na zaoblenou boční stěnu jsem se rozhodl vyzkoušet metodu zažehlování. Nejprve jsem to zkusil na malém kousku dýhy na kousek rovného prkénka. Lepidlo jsem nanesl na prkénko i na dýhu a nechal asi 15 minut zavadnout do nelepivosti. Dýha se při tom zkroutila do ruličky. Pak jsem ji narovnal, přitlačil na prkénko a přes list papíru přežehlil žehličkou na střední teplotu. Po vychladnutí jsem zkusil přilepenou dýhu odtrhnout a šlo to docela obtížně, sundal jsem ji po malých kouskách.
Pak jsem tentýž postup aplikoval ve velkém na boční stěnu sesazenou z 2 kousků dýhy. Avšak lepidlo pořádně nedrželo, pořád se to někde utrhávalo a nebyl jsem to schopen zafixovat v celé ploše. Mezitím, co jsem si hrál s oblinou, mi to zaschlo natolik, že se mi nepodařilo pořádně přilepit ani tu rovnou část. Takže jsem to nakonec strhnul a dýhu vyhodil, protože kusy lepidla z ní už nešly seškrábnout. Lepenou stěnu jsem oškrabal dlátem a zkusil to znovu, klasicky za studena ještě s lepivým povrchem. Byl to ale lítý boj, pořád se mi nedařilo dýhu usadit tak, aby někde něco nepřebývalo, k tomu se mi začala vlnit a občas na kraji praskla. Měl jsem zafixovanou přední část u obliny hliníkovým hranolkem a rovnou část přitlačenou pomocí prkna a svěrek. Na oblině v oblasti horního a dolního kraje dýhy jaksi přebývalo a vznikla tam mezi stěnou mezera cca 1 - 2 mm. Jakoby ta oblina nebyla válcového profilu, ale soudkovitého. Ono celá ta skříňka je různě pokroucená, takže geometrie není zrovna ideální. Po několikahodinovém boji jsem to prostě už nechal na pokoji s tím, že to nějak dopadne...
Ráno jsem koukal, že výsledek nedopadl zas tak špatně, vlnky se téměř vyrovnaly a dokonce to ani nepopraskalo. Mezer v oblině jsem se zbavil tak, že jsem dýhu opatrně šikmo nařízl ostrým nožem v délce asi 5 cm a kraje přeložil přes sebe. Do mezírky sem vstříkl injekční stříkačkou mírně naředěný Herkules a zafixoval to svěrkou přes dřevěný špalík. Tímto jsem vytvořil mírně soudkový profil. Po přebroušení to snad bude OK.
Druhou boční stěnu jsem se rozhodl lepit postupně. Nejprve jsem přilepil asi 1,5 cm široký pás dýhy u přední stěny na začátku obliny, zafixoval hliníkovým hranolem a nechal do druhého dne zaschnout. Aby mi v dalším ohybu nepřekážely zbytky lepidla, ochránil jsem přesahující část dýhy a oblinu přelepením papírovou páskou, kterou jsem pak se zbytky vytlačeného lepidla strhnul. Nyní můžu buď přilepit další část oblouku nebo dolepit celý kus i s rovnou stěnou.
11.7.2018 Když jsem zkusil dýhu opatrně ohnout přiloženým prkénkem, tak mi přišlo, že to jde v pohodě a dolepím to už najednou. Ale to byla chyba, neměl jsem na to spěchat. Po nanesení lepidla a připlácnutí dýhy k oblině a rovné stěně začala dýha pracovat a objevoval se tam zas lalok se vzduchovou mezerou v místě obliny, kterou se mi už nepodařilo přejížděním prkýnkem vyhnat ven, no prostě peklo. Takže jsem to zas nakonec musel naříznout, přelepit, přebrousit a některá probroušená místa vyspravit novými kousky dýhy. To se bohužel úplně dokonale nepodařilo a tak počítám s tím, že se to v tmavším odstínu trochu schová. Po zaschnutí jsem bedýnku natřel několika vrstvami lihového mořidla (po prvním nátěru ještě jemně přebrousil povrch, abych odstranil jemné chlupy ze dřeva). Ve finále jsem pak nastříkal soklík černou barvou a přestříkal bedýnku postupně několika vrstvami pololesklého laku. Nakonec jsem do přední stěny vlepil zpět dřevěný rámeček kolem stupnice s ozdobnými špriclemi přes reproduktor a přidělal kovový znak Telefunkenu. Do bedýnky jsem zpátky namontoval šasi, naformoval elyty a zkusil rádio po mnoha letech znovu rozehrát přes provizorní 10m anténu. Výsledek je zde:
 |
 |
 |
 |
 |
19.6.2018 S výsledkem dýhování na rovných plochách jsem zatím docela spokojen a tak jsem se rozhodl odstranit popraskanou dýhu z pravé stěny skříňky Mikrofony. To nedalo moc práce, po navlhčení mokrým hadrem lepidlo (Herkules) po chvíli povolilo, místama dýha nebyla přilepená vůbec. Problém je, že náhradní dýha, která mi sem pasuje texturou, má tloušťku cca 1,3 mm, takže bude potřeba ji po nalepení rovnoměrně zbrousit, aby nebyl u oblé horní hrany patrný schod. Skříňku jsem tedy donesl k místnímu truhláři, který mi nově odýhovanou stěnu sjel pásovou bruskou a schod se tak podařilo vyhladit. Pak jsem to ještě doma přejel brusným kotoučem zrnitosti 180, ručně zahladil brusným papírem zrnitosti 400 a začal natírat lihovým mořidlem (opět s přebroušením na odstranění chlupů ze dřeva). Na lakování jsem si objednal bezbarvý pololesklý syntetický lak ve spreji.
 |
 |
15.7.2018 Při moření jsem měl také problémy s homogenitou. Patrně proto, že jsem tam těch vrstev natřel příliš mnoho (nejmíň 10), ale pořád mi to připadalo moc světlé a chtěl jsem více zamaskovat vysprávky na horní stěně, kde mi zas prosakovalo klihové lepidlo. Homogenitu jsem se snažil vylepšit roztíráním hadrem namočeném v lihu, čímž se trochu ubralo a pak to namořit novou vrstvou a lépe rozetřít. Byl to dlouhý boj, který jsem nakonec s ne úplně dobrým výsledkem ukončil a nechal bednu vyschnout. Pak jsem se konečně pustil do lakování a nastříkal postupně několik vrstev laku. Sprej jsem už částečně vyplácal na bedýnku Trio Koncertu, takže jsem musel objednat ještě jednu plechovku. Kapánek jsem nepočítal s tím, že po nalakování povrch tolik ztmavne. Prakticky se dostane na odstín odpovídající ještě mokrému mořidlu. Teď už s tím ale nešlo nic dělat. Možná to časem trochu vybledne, ale zrovna v použitém laku je prý UV filtr. Vzdálil jsem se tak od originálu, ale zas ta tmavá lépe maskuje vysprávky a docela ladí k čelnímu bakelitovému štítu, akorát neladí k původní zadní stěně. S celkovým výsledkem tedy nejsem moc spokojený, ale zas je to lepší, než ta hrůza, co byla předtím a také jsem se snad něco naučil, takže bych to příště zvládl lépe...
 |
 |
 |
 |
Elektronky
10.6.2018 Podařilo se mi sehnat koncovou pentodu Telefunken AL1. Kamarád mi ji přeměřil na testeru BM215A a je jako nová. Akorát má trochu poškozený a odlepený sokl (někdo ho předtím lepil epoxidem a odlepil se), který jsem úspěšně vyměnil za jiný.Zprovoznění šasi
1.9.2018 - 15.11.2020 Konečně jsem se dostal k vlastní elektronice rádia a postupně se pustil do opravy šasi (nakonec se mi to kapánek protáhlo), kde bude potřeba řada menších či větších zásahů:- Vyměnil jsem utrženou síťovou šňůru.
- Zkusil jsem zachránit elyty, které jsem celý den formoval diodovým usměrňovačem změkčeným 100kΩ odporem.
Bohužel měření ukázalo, že elyty jsou už po smrti: jeden měl kapacitu 2,3 µF, ESR 311 Ω a
svodový proud asi 8 mA @ 300 V, druhý byl úplně vysušený s kapacitou 0,9 µF, a ESR
450 kΩ. Rozhodl jsem se je tedy vykuchat a nahradit střeva moderními elyty 22 µF / 400 V
(napětí na prázdno jsem naměřil 450 V, po zatížení s vakuovou usměrňovačkou to bude jistě méně než 400 V).
Nejprve jsem šroubovákem projel drážku nahoře u pertinaxového víčka a odstranil zpuchřelé gumové těsnění.
Opatrně jsem rozpertloval kraj hliníkového pláště a vyjmul pertinaxové víčko. Pak jsem vrtačkou začal odvrtávat
papírový svitek napuštěný nějakým voskem, který se po chvíli přichytil na vrták a celý jsem ho z hliníkového
pláště vytáhnul. Abych mohl zevnitř nakontaktovat nový elyt, koupil jsem
pájecí kapalinu na hliník. Tou jsem
potřel místo budoucího spoje a nechal asi 30 s naleptat povrch. Pak jsem musel plášť elytu prohřát z venku
horkovzdušnou pistolí, protože se samotnou 100W trafopájkou to bylo bez šance. Ale nesmí se to zas ohřát moc,
jinak se pocínovaná plocha zas odcínuje. Paradoxně mnohem lépe se mi dařilo pocínovat válcovou stěnu pláště
a o dost hůře to šlo s hliníkovým šroubem anody ve spodku elytu. Po zapájení přívodů jsem pro jistotu vnitřek
vypláchnul slabým roztokem hydroxidu sodného pro neutralizaci zbytků kyseliny fluorovodíkové, potom vodou a
nechal důkladně vysušit. Dovnitř jsem vložil distanční trubičku z tvrdého papíru délky 80 mm, jenž
podpírá pertinaxové víčko. Původní gumové těsnění jsem nahradil kroužkem z drátku o průměru 1,5 mm a
zapertloval postupně okraj pláště šroubovákem (soustruh nemám). To nevypadalo moc hezky (elyt na poslední
fotce vlevo) a tak jsem si vyrobil z kusu 3mm ocelového plechu (byl po ruce zrovna starý nůž ze sekačky)
kopyto s rádiusem 1,25 mm (vyvrtal jsem u kraje díru vrtákem 2,5 mm a následně část materiálu odříznul
a zapiloval), kterým jsem se pokusil oblinu vyklepat do hladka (elyt na poslední fotce vpravo). Výsledek není
úplně ideální, mnohem méně náročnější by to bylo u elytu s pertlem dole, kde to není tolik vidět.
formování elytů pitva elytu střeva elytu nová střeva elytů repasované elyty - Přeměřil jsem sdružený krabicový kondenzátor "ALWAYS condenser" 0,25 µF + 0,25 µF
+ 0,5 µF a zdá se být v pořádku.
- Repasoval jsem vazební svitek 10000 cm / 1500 V v obvodu mřížky koncové pentody AL4 -
vykazoval kapacitu 16,0 nF, Q ~ 8,5 a měl velký svod cca 11 µA @ 320 V. Kondík jsem vykuchal,
vložil dovnitř moderní svitek 68 nF / 400 V a zalil zpět asfaltem.
- Repasoval jsem vazební svitek 10000 cm / 1500 V v obvodu mřížky triody ABC1 -
vykazoval kapacitu 16,3 nF, Q ~ 6,4 a měl velký svod cca 17 µA @ 320 V. Kondík jsem vykuchal,
vložil dovnitř moderní svitek 10 nF / 400 V a zalil zpět asfaltem.
- Repasoval jsem svitek 10000 cm / 1500 V mezi anodou koncové pentody AL4 a zemí (přes spínač tónové korekce)
- vykazoval kapacitu 20,1 nF, Q ~ 3,2 a měl velký svod cca 102 µA @ 320 V. Kondík jsem vykuchal,
vložil dovnitř moderní svitek 10 nF / 630 V a zalil zpět asfaltem.
- Opravil jsem otočný kondenzátor pravého knoflíku (zapojený mezi anténu a vstup přijímače), který byl
zatuhlý a měl utržený přívod. Možná ani není originální, neboť má upilovanou a nastavovanou hřídelku a
ve schématu je místo něj potenciometr 10 kΩ. Na fotce z Radiohistorie
tam mají moderní neoriginální potenciometr. Nevím, jestli se náhodou nevyrábělo více variant.
Isopropylem jsem propláchnul desky kondíku a rozpohyboval je. Bohužel někdo přede mnou zkoušel kondem
točit hrubou silou a rozdrtil tak izolační bakelitovou vložku, která přenášela moment z hřídelky
na desky. Náhradní díl o rozměrech 6 x 6 mm jsem vyřezal z plexiskla tl. 5 mm. Vnitřní
otvor pro hřídelku je 4 x 4 mm. Pochopitelně mi to poprvé při vrtání díry pnutím prasklo, takže
podruhé jsem napřed vyvrtal díru a pak teprve díl vyříznul a dopiloval na přesný rozměr. Také jsem musel
nalepit zezadu 2 dorazy (původní byly stržené), aby se kondík neprotáčel dokola a neutrhnul se znovu přívod.
Rozsah kapacity jsem změřil 20 - 540 pF (0 - 180°).
utržený přívod rozborka po opravě
UPDATE: otočný kondenzátor jsem nakonec vyměnil za teslácký potenciometr 25 kΩ/G, protože tím otočňákem nebylo možno rozumně řídit hlasitost, na DV a SV to řvalo jako tur i při nejslabší zpětné vazbě. S log. poťákem, když už je neoriginální, jsem alespoň dosáhl příznivějšího průběhu regulace hlasitosti. Je trochu s podivem, že rádio nemá klasickou regulaci hlasitosti před NF stupněm, neboť takto nelze nijak regulovat hlasitost při použití vstupu pro gramofon. - Vyměnil jsem stíněný přívod klobouku AF7 za originální s kovovým husím krkem.
klobouk schéma s poznámkami - Vrátil jsem do původního stavu zapojení SV odlaďovače na levé anténní zdířce.
Skládá se z otočného kondenzátoru 400 pF (knoflík vlevo vedle zdířky) a tlumivky s jádrem
300 µH - dohromady tvoří paralelní rezonanční obvod laditelný v pásmu cca 410 - 1838 kHz
zapojený mezi anténou a vstupem přijímače (tzn. pro naladěnou místní stanici má velkou impedanci a omezí
její pronikání do přijímače). Někdo ale z neznámého důvodu rezonanční obvod rozpojil a jednu anténní
zdířku připojil přes otočný kondenzátor a druhou zdířku přes tlumivku (naznačeno na schématu výše).
- Očistil jsem kontakty per vačkového přepínače vlnových rozsahů, které byly zčernalé a ošetřil je Kontoxem.
To se ukázalo jako klíčové, se zoxidovanými kontaky rádio hrálo dost náhodně a spíš jen prskalo. Také jsem
očistil a napružil kontakty v lamelových paticích. Po vyčištění veškeré prskání zmizelo.
- Změřil jsem provozní napětí v několika důležitých bodech zapojení. Jelikož v originálním schématu
žádná napětí uvedená nejsou, tak je nemám s čím porovnat, ale podle oka mi připadají v pořádku
(viz schéma výše).
 |
 |
 |
 |
21.11.2020 Po kompletaci jsem si večer rádio zapnul (s cca 15m venkovní anténou) a poladil v éteru. Reproduktor s vyspravenou membránou hraje celkem normálně (umí zahrát i velice nahlas) a asi bych nepoznal rozdíl v kvalitě proti jinému AM rádiu z této doby. AL4 se ani po více než hodinovém provozu nepřehřívá tak, že by na ní nešel udržet prst a lepená patice drží. Na krátkých vlnách jsem oproti superhetům naladil výrazně méně stanic, kterým dominovaly hlavně výkonné vysílače stanice China Radio International, např. 4773 km vzdálený vysílač Kashi-Saibagh o výkonu 500 kW vysílající ve španělštině a angličtině. Přehled vysílačů v pásmu KV najdete zde.