Fotonásobič využívá vnější fotoelektrický efekt. Skládá z vyčerpané skleněné baňky na jejíž části je (zevnitř) nanesena fotokatoda, elektrodového systému dynod (typ. kolem 10-ti) a anody. Foton zkoumaného záření dopadne na fotokatodu. Je-li frekvence záření vyšší než kritická, dojde k překonání výstupní práce materiálu fotokatody a emisi elektronu. Statisticky ne každý vhodný foton vybudí elektron, což udává tzv. kvantová účinnost fotokatody. Fotokatoda má nejnižší elektrický potenciál ze všech elektrod. Další elektrody-dynody mají potenciál vyšší (obvykle rovnoměrně odstupňovaný) a anoda nejvyšší. Tím je dosaženo, že elektron emitovaný z fotokatody je elektrickým polem urychlován k první dynodě. Ta je pokryta materiálem s činitelem sekundární emise > 1, tzn. že při dopadu jednoho elektronu emituje více elektronů. Protože potenciál další dynody je vyšší než potenciál předchozí jsou elektrony opět urychlovány směrem k další dynodě. Tím dochází k lavinovému násobení elektronů, které jsou nakonec zachyceny anodou. Typický zisk je řádu 10^5-10^7.
Pro napájení fotonásobiče je třeba napětí kolem 1000V i více. Dříve se používal vn zdroj a odporový dělič,
dnes spíše diodový kaskádní násobič.
historické fotonásobiče ČSSR a SSSR
 |
 |
 |
 |
 |
současné zahraniční fonásobiče
 |
 |
Pracovní režimy fotonásobičů:
Signál z fotonásobiče lze vyhodnocovat analogově nebo číslicově. V prvním případě stačí anodu zapojit přes rezistor a snímat na něm úbytek napětí, který se buď zesílí nebo rovnou měří voltmetrem (sloužícím i jako integrátor) Střední hodnotě proudu fotonů pak odpovídá střední hodnota napětí. V druhém režimu, tzv. čítání fotonů se používá složitější obvod:
Parametry fotonásobičů:
konstrukční: plocha a tvar fotokatody, počet a tvar dynod, baňka, patice...
elektrické:
-spektrální charakteristika citlivosti
-zisk (průměrný počet elektronů na anodě vybuzených jedním fotonem)
-citlivost fotokatody [uA/lm]
-citlivost anody [A/lm]
-anodový proud za tmy [nA]
-doba průletu elektronu [ns]
-doba náběhu impulsu [ns]
-max. anodové napětí [V]
-max. anodový střední proud [mA]
spektrální charakteristika fotonásobiče Hamamatsu R2066
Katalogové údaje fotonásobiče Hamamatsu R2066
Katalogové údaje fotonásobiče Hamamatsu R2066
Fotokatoda a dynody vlivem tepelných kmitů mřížky emitují elektrony i když zrovna nedopadá žádné záření. Vzniká tak výstřelový šum. Odpovídající střední hodnota anodového proudu se pak nazývá temný proud nebo proud za tmy. Pokud je nežádoucí elektron emitován na některé z dalších dynod, nedojde k plnému zesílení a výsledný impuls má znatelně menší amplitudu než impuls vyvolaný fotonem. Pokud využíváme režim čítání fotonů, nastavíme komparátor tak, aby na tyto menší impulsy nereagoval. Problém je však v tom, že zisk jednotlivých dynod kolísá a tak i regulérní impuls může mít někdy menší amplitudu, která by mohla být zaměněna se šumem. Nastavení rozhodovací úrovně je tedy třeba volit opatrně. Každopádně získáme znatelně lepší odstup signál/šum než při prostém integrálním měření.
Vývoj fotonásobičů:
Fotonásobiče se už vyrábí desítky let. U nás je vyráběl VÚVET (Výzkumný Ústav Vakuové ElektroTechniky). Stále se zvyšuje kvantová účinnost fotokatod a rozšiřuje oblast spektrální citlivosti. Díky rozvoji, integraci a poklesu cen polovodičů se stále více využívá režim čítání fotonů a fotonásobiče se integrují do malých kompaktních bloků spolu s elektronikou. Širokou nabídku fotonásobičů dnes dodává např. japonská firma Hamamatsu.
Využití fotonásobičů:
Jednoduše všude tam, kde je potřeba detekovat slabé světelné záření s velkým odstupem signál/šum. Např. v potravinářství se využívá ATP (Adenosine TriPhosphate [využívaný buňkami k ukládání energie]) bioluminiscence ke kontrole výrobního zařízení na kontaminaci bakteriemi. Zkoumaná plocha se potře speciální směsí chemikálií, která narušuje buněčné stěny bakterií a uvolní z nich ATP. ATP oxiduje určitou složku směsi, která pak slabě světélkuje. Toto světélkování se pak měří pomocí fotonásobiče a je přímo úměrné množství bakterií. Klasická metoda zkoumání vzorků v laboratoři by jinak trvala několik dní. Podobně se tato metoda využívá i v lékařství ke zkoumání krve.
Využití v astronomii:
Projekt OMNIS (Observatory for Multiflavor NeutrInos from Supernovae), Km3 group, IceCube...
Při zániku supernovy (k této události dochází v naší galaxii každých 10-30let) se uvolní energie řádu 10^46 J během asi 10 s. To je 1000x více energie než vydá naše Slunce během celé své doby života. Z toho se 99% vyzáří ve formě neutrin. Neutrina velmi málo interagují s hmotou a podaří se jich zachytit jen několik. Pro tento účel bylo postaveno několik obřích detektorů využívajících fotonásobiče.
Detektor se skládá z několika bloků:
1) scintilátor, je materiál v němž dochází při průletu částice ke vzniku Čerenkova záření (emise fotonů při průletu částice jejíž rychlost je větší než rychlost světla v daném materiálu). Každá částice generuje řádově tisíce fotonů. Používá se voda, led, plasty, organické látky...
2) světlovod, který koncentruje generované fotony na vhodnou plochu a přivádí je k fotokatodě fotonásobiče
3) fotonásobič jenž detekuje fotony a násobicím efektem vygeneruje dostatečný proudový impuls
4) vyhodnocovací elektronika jenž převede fotoproud na digitální signál + čítač
Abychom byli schopni detekovat malé množství neutrin přicházejících z kosmu, má scintilátor rozměry řádu km v podobě ledu či vody. Na světě fungují zatím dvě tyto zařízení: AMANDA (Antarctic Muon And Neutrino Detector Array) v ledovci na Jižním pólu a BAJKAL v jezeře Bajkal na Sibiři. Další dvě, NESTOR - Řecko a ANTARES - Francie, jsou ve vývoji. V rámci projektu AMANDA byla do ledovce vyvrtána 2-kilometrová díra pomocí proudu horké vody (3-4 dny). Do ní byl ponořen řetězec kulových fotonásobičů s vestavěnou elektronikou a do 36-ti hodin voda zmrzla. Data z fotonásobičů se pak vyhodnocovala počítačem.
