Bohužel, jak je u intelu zvykem, s příchodem nového CPU došlo i k drobným změnám soketu (i když je to fyzicky stále týž LGA775), které znemožňují zpětnou kompatabilitu se stávajícími LGA775 deskami (více zde). To mě dost zamrzelo, protože v současnosti neexistuje žádná LGA775 deska s ISA slotem a zároveň podporou nového C2D. Dlouho jsem o tom přemýšlel, ale fakty, že P4 je už mrtvá a neperspektivní platforma a že za cenu kvalitní průmyslové desky s ISA můžu koupit komplet Core 2 Duo s obyčejnou základní deskou i pamětí, nakonec převážily.
Nastal ale problém i s dalšími klasickými periferiemi, které z nových základních desek mizí. V současném PC mám celkem 6 ATA(PI) mechanik, takže mě velmi "potěšilo", že intel v novém ICH8 PATA úplně vynechal. A v ICH7 je jen jeden kanál. Přitom SATA vypalovaček a CD/DVD jsem teda zatím moc neviděl. Výrobci všemožných redukcí jistě jásají. Další problém bývá někdy absence sériových nebo paralelních portů, které jsou pro mě jakožto bastlíře nezbytné (sice existuje řada USB konvertorů, ovšem bez podpory v DOSu). Na deskách pro C2D také téměř vymizela sběrnice AGP, kterou nahradila PCI-Express x16. Takže další prachy tak prasknou na novou grafiku, idkyž tu už jsem chtěl taky upgradovat. Naštěstí PCI-E se z hlediska software chová jako další PCI, takže nehrozí problémy s kompatabilitou. Klasická PCI sběrnice je vytlačovaná PCI-E x1 sloty, do kterých není zatím mnoho rozšiřujících karet (viděl jsem zatím jednu na obrázku :).
Při výběru nové desky pro C2D byl pro mě tedy kritériem intel chipset, přídavný IDE řadič, LPT+COM porty a co nejvíce klasických PCI slotů. Prohlížel jsem stránky spousty výrobců až jsem skončil u Asusu, kde mi padla do oka deska P5LD2 ve verzi 2.0, která už podporuje C2D. Parametry splňují moje požadavky, viz tabulka. U nás je běžně dostupná za cenu kolem 3000,- Kč.
Přehled parametrů:
| CPU: | LGA775 - Pentium 4, Pentium D, Core 2 Duo |
| CPU regulátor: | VRM 11 ADP3198 (0,5 - 1,6 V) |
| Chipset: | intel 945P, 82801GR (ICH7R), ITE8211F, W83627EHG |
| PLL: | ICS954123 |
| HW monitor: | součást Winbond W83627EHG na LPC (napětí, PWM/otáčky, teploty) |
| FSB: | 100-450 MHz po 1 MHz |
| PCI Express: | 90-150 MHz po 1 MHz |
| PCI: | odvozeno z PCI-E nebo FSB |
| Paměť: | 4x DIMM 256-1024 MB DDR/DDR2 667/533/400, bez ECC (celkem max. 4096 MB) |
| Sběrnice: | 1 x PCI Express x16 1.0a 3 x PCI Express x1 1.0a 3 x PCI 2.3 |
| Síťovka: | Marvell Yukon 88E8053 10/100/1000 Mbit Ethernet, RJ45, network BootROM |
| Audio: | Realtek ALC882 8-kanálové High-Definition Audio optický a koaxiální SPDIF výstup, MIDI port |
| Konektory: | 1 x IDE/ATAPI Ultra DMA 100 (ICH7R) 2 x IDE/ATAPI Ultra DMA 133 (ITE8211F) 4 x SATA 2.0 (ICH7R, RAID 0, 1, 5, 10) 1 x 1,44/2,88MB disketová jednotka 1 x SPP/ECP/EPP paralelní port 1 x UART 16550 sériový port 1 x IrDA 1 x PS/2 myší port 1 x PS/2 klávesnicový port 8 x USB 2.0 port 3 x ventilátor s PWM regulací a měřením otáček 1 x ATX 24-pin (zdroj stačí 20-pin) + ATX 12V aux 4-pin (nutný) |
| BIOS: | AMI PnP BIOS 2.53 DMI 2.0, WfM 2.0 SM BIOS 2.3, ACPI 2.0, APM podpora USB legacy pro Mass Storage zařízení nastavení napětí CPU, RAM, chipsetu automatické řízení otáček větráku na CPU 4 Mbit LPC FlashROM SST49LF004B 3,3 V |
| Formát: | plný ATX 305 x 230 mm |
BIOSy
| typ | datum | popis | velikost |
|---|---|---|---|
 |
ver. 2.26 | ASUS AFUDOS pro flashnutí BIOSu | 21 kB |
 |
20.7.2007 | Poslední oficiální BIOS 1903, další oficiální verze zde. | 433 kB |
 |
31.8.2007 | Moje neoficiální verze založená na verzi 1903 z 20.7.2007
|
436 kB |
Z řady procesorů Core 2 Duo jsem se rozhodl pro E6400 na 2,13 GHz / 2 MB L2 cache. E6300 na 1,8 GHz nebyl o moc levnější, zato E6600 na 2,4 GHz už byl o dost dražší. Ceny E6400 se v té době po Praze lišily i o 1000,- Kč, nejlevněji jsem ho sehnal u T.S.Bohemia. Předpokládajíce shitovou kvalitu boxovaného chladiče jsem rovnou přibral aspoň Alpine 7 od Arctic-Cooling. Když jsem to doma rozbalil, box-chladič mě docela překvapil, dokonce měl i měděnou základnu. Ale pro přecijen o něco menší hluk a větší větrák jsem použil Arctica. Paměti jsem koupil obyč levné KingMaxy 2x 512 MB DDR II 667 MHz. Jeden modul asi po týdnu umřel (napřed lehnul systém, pak to hlásilo spoustu chyb v MemTestu a při vyjmutí jednoho modulu to s tím druhým ani nenaběhlo). Reklamace proběhla velmi rychle a zatím sekají dobrotu. Grafiku jsem chtěl zas nějakou s pasivním chlazením a tak jsem vybral GeForce 7300 PCI-E od GainWardu. To sem ale netušil, že se nVidia vybodla na podporu nových GPU do Win9x. Poslední oficiální verzi ForceWare 81.98 se mi ani pod pohrůžkou násilí nepodařilo ve Windows 98SE rozjet. Nakonec sem kartu s kamarádem vyměnil za jeho MSI GeForce 6600GT, která funguje bez problémů. Není sice pasivně chlazená, ale po snížení otáček ve 2D na polovinu (pěkně natrvalo pomocí nVidia BIOS editoru) si už jen tiše ševelí. Později jsem našel novější neoficiální verzi ForceWare 82.69, která by měla podporovat i 7xxx řadu, ale už jsem neměl možnost to vyzkoušet. Nejsem sice žádný TV-maniak, ale nechal jsem se zlákat fenoménem DVB (stejně nám ten analog za rok či 2 vypnou) a pořídil si hybridní TV/FM tuner LifeView FlyDVB-T Duo PCI s běžně používaným čipem Philips SAA7131E, nejnovější ovladač pro WinXP - 8.1 zde. Na CD byly i ovladače pro Win9x. Dodávaná aplikace ale moc dobře nefungovala a tak používám DTVR od konkurenčního kWorldu. Na dodávaný fous chytám dobře multiplex B (na jehož vysílač mám skoro přímou viditelnost), ale mux A se seká, holt na kvalitním železobetonu našich paneláků pohoří i digitální signál...
Zpět k desce. Když jsem měl výše zmíněné komponenty konečně pohromadě, pustil jsem se o víkendu do upgradu. Vyšrouboval jsem milého Abita, který putoval přechodně do skříně, než na něj seženu nějakou ATX bednu. Do Asuse sem nastrkal RAMky, procesor a upevnil na něj chladič. Výrobci konečně přišli s inteligentnějším systémem upevnění chladiče, kde nehrozí jako dřív, že se urvou ty plastové packy na soketu. Desku sem přišrouboval do case a zastrkal potřebnou kabeláž a karty. Oba IDE disky jsem připojil na primární kanál přídavného řadiče ITE8211F. DVD a CD vypalka přišly na primární kanál ICH7 abych z nich mohl bootovat a nakonec CD-ROM a ZIPka na sekundární kanál ITE8211F. Po zapnutí to kupodivu naběhlo :).
 |
 |
 |
 |
Záhy jsem zjistil, že pasivní chladič NorthBridge i945 se zahřívá poněkud více než by bylo zdrávo, ruka se na něm udržet nedala. A to jsem ještě ani neměl nic přetaktováno, napětí na default. Oproti mírně teplému chladiči CPU mi to přišlo poněkud paradoxní, na něco takového sem u BX440 nebyl zvyklej. V manuálu se přitom skvěl nápis "Fanless Design", no takle bych to chlazení dokázal vojebat taky. Rozhodl jsem se chladič vyměnit za S370 CoolMastera, kterým jsem kdysi chladil Celera, ale bohužel je NB příliš blízko CPU a navíc jsou kolem něj elektrolyty, takže se tam nakonec vešel akorát normální chladič na Pentium S7. Naohýbat nové ocelové spony na uchycení chladiče byla docela fuška. Bez větráčku by to nemělo cenu, ale stačilo ho připojit jen na 5V, kde není téměř slyšet. Následně jsem byl poučen, že ten boxovaný chladič fouká na všechny strany a tím chladí i NB a Arctic měl jako na potvoru žebra o 90° posunutá než by bylo třeba (to by se zas škvařily MOSFETy VRM). Zdroj jsem zatím nechal původní Fortron 300W, později jsem ho ale vyměnil za 350W s 12cm větrákem na spodku. Ne snad kvůli výkonu (reálná spotřeba je kolem 160W), ale díky velkému pomaloběžnému (dopomohl jsem mu odpůrkem) větráku je zdroj o poznání tišší. Akorát při pohledu dovnitř zdroje jsem se ušklíbl, neb při porovnání s tím starším 300W bych tohle tipoval spíš na 250W než 350W, ale tak pořád lepší než nějaký Eurocase...
Přídavný řadič ITE8211F sice korektně detekoval všechny mechaniky, jenže když jsem měl na jakémkoliv kanálu CD-ROM, trvala detekce nehorázně dlouho (10-15s), už takle není POST zrovna nejrychlejší. Zkoumal jsem, jestli by to nešlo upravit podobně, jako jsem to řešil u BIOSu HPT370, ale nakonec se mi povedlo z BIOSu jiné desky vyextrahovat novější verzi ITE8211F ATAPI BIOSu 1.3.1.65, která je o poznání svižnější (pár sekund). Do dalších modifikací BIOSu jsem se zatím nepouštěl, SETUP má poměrně široké možnosti nastavení a Asus vydává docela často updaty (teď už tam mám 3. verzi). Akorát místo bootROM síťovky a SATA BIOSu jsem si tam nahrál ROMOS PCI. V SETUPu najdeme také HW monitoring, kde ale nejsou zobrazována napětí všech větví ATX zdroje. Nevím, jesi to neumožňuje samotný obvod nebo to jen do BIOSu nedali. Šikovná je funkce Q-Fan, která automaticky řídí otáčky větráku na CPU podle zatížení. Za zmínku stojí taky USB legacy mode, což zapne rozšíření služby BIOSu INT13h pro USB Mass-Storage zařízení, která se pak i v DOSu chovají jako standardní IDE disky/diskety a lze z nich i bootovat.
Po rozběhnutí železa jsem se mohl směle pustit do reinstalačního maratonu, neboť Windows takovou velkou změnu HW neustály. Win98SE měli nějaký problém s ACPI, ale aspoň běželi v nouzovém režimu. XPčka se preventivně ihned zrestartovala. Nejlépe z toho vyšly staré NT4, kde stačilo doinstalovat ovladač na ITE řadič. V Linuxu je s tímhle o dost míň práce, prostě překompiluju znova jádro, ale veškerá nastavení mi zůstanou...
K provozu Windows 98SE (9x) bych zmínil několik poznámek. Předně, že zastaralé jádro tohoto systému nepodporuje SMP a tudíž poběží jen na jednom jádru a ostatní se budou flákat. V praxi to zas až taková újma není, neboť spousta současných aplikací a zejména her více procesorů stejně využít neumí, viz porovnání níže. Dále Win9x nepodporují novou verzi APIC, která dovoluje zařízením přiřadit více než 16 přerušení a tak se používá běžné sdílení přerušení - s tímto sem neměl žádný problém. Tím, že Micro$oft oficiálně ukončil podporu Win9x, přestala drtivá většina výrobců HW ovladače pro tyto systémy poskytovat. Dokonce řada firem, i když tyto ovladače už měla, je ze svých oficiálních webů stáhla. Proto jsme se spolu s podobně postiženými uživateli rozhodli založit tuto stránku, kde jsme shromáždili řadu ovladačů, které by mohli zmizet (nebo už zmizely) v propadlišti dějin. Najdete tam i neoficiální servispak a další doplňky. Intel bohužel v tomto kroku Micro$oft rychle následoval, takže chybí esenciální ovladače nových chipsetů (Intel chipset installation utility). Petrovi se ale podařilo úpravou .INF souborů je přimět pracovat i ve Win9x, ke stažení zde. Podpora ale není dokonalá, např. USB porty fungují jen v režimu 1.1, tedy max 12 Mb/s. Se síťovou kartou naopak nebyl žádný problém, výrobce Marvell nabízí ovladače pro všechny dostupné OS včetně DOSu. O grafické kartě jsem se už zmiňoval výše a onboard zvukovku jsem hned vypnul. Pokud máte v systému více jak 512 MB RAM, je potřeba omezit ručně velikost VCACHE (na nejvýše 512 MB), která by jinak způsobovala problémy se stabilitou. Do souboru SYSTEM.INI stačí do sekce [vcache] přidat řádek MaxFileCache=xxx, kde xxx je velikost v kB. Pak se mi také vyskytl občasný problém s vypínáním systému, kdy sice začne ukončování, ale zatuhne to v textovém módu s blikajícím kurzorem. Hledal jsem a přečetl toho o problémech s vypínáním spousty, vyzkoušel řadu patchů a zaručených programů na vypínání ale nic nezabralo. Nejvíc mě irituje, že se chyba objevuje náhodně a nepodařilo se mi najít žádnou souvislost s nějakou činností (někdy se to přihodí i když po nastartování systému dám hned vypnout, aniž bych spouštěl nějaký program). Takže rači místo vypnutí vyberu restart a pak vypnu ručně tlačítkem na bedně. Později jsem zjistil souvislost s ovladači grafické karty, pokud totiž přepnu na standardní VGA PCI, tak se systém vypíná korektně.
S instalací Windows XP nebyl žádný problém. Jediné nerozpoznané zařízení stačí nainstalovat z CD dodávaného k desce: AIBooster\ACPI\WIN2000. Novinkou pro uživatele jednoprocesorových systémů jsou ve správci úloh/výkon 2 grafy zobrazující vytížení každého logického CPU zvlášť. Operační systém sám určuje, který proces poběží na kterém jádru a za běhu je automaticky přepíná, aby bylo vytížení rovnoměrné. U některých programů (byly zmiňovány některé hry) může dojít vlivem přepínání k výraznému poklesu výkonu (cukání). Řešením je nastavit zvolenému procesu tzv. afinitu (CPU affinity mask), která mu explicitně určí, na jakém jádru poběží. Kdybyste toto nastavení ve Windows marně hledali, tak vězte, že se skrývá pod pojmem "spřažení" ve správci úloh/procesy - kontextová nabídka po kliku pravým tlačítkem na zvolený proces. Toto nastavení ale vydrží jen do ukončení procesu. Pokud to potřebujete nastavit pro nějaký program natrvalo, zkuste některý z těchto programů. Jeden funguje jako launcher, druhý mění nastavení v hlavičce PE spustitelného .EXE souboru. Pokud jste byli zvyklý používat k monitorování teploty program SpeedFan a pod., které měří teplotu CPU pomocí SMBus senzoru napojeného na snímací teplotní diodu, tak doporučuji používat program Core Temp, jenž čte teplotu z digitálních senzorů DTS umístěných v každém jádru poblíž nejvíce namáhaných obvodů. Budete možná překvapeni, že údaj z DTS senzoru je klidně i o 10°C vyšší než hodnota z měřicí diody. S programem CPUBurn jsem dosáhl teplot 72/71°C, při kódování videa v DivX 6.2.0 jen asi 64°C.
V DOSu jsem narazil na jediný, pro mě docela závažný problém, i když je to problém spíše obecně hardwarový. Když už deska nemá ISA slot, kam bych nacpal SB kompatabilní zvukovku, doufal jsem, že budu moci používat alespoň SB emulaci ovladače SB Live. Přestože tato emulace není žádný zázrak a rozhodně ISA zvukovku nenahradí, jde s ní hrát spousta novějších DOSových her, jako třeba Doom, Duke 3D, Blood a další. Jenže na této základní desce mi funguje pouze emulace General MIDI, SFX oněměl. Po hodinách hledání na netu jsem se dočetl, že problém bude nejspíše ve zjebané implementaci PCI (což je prý skoro na všech nových deskách), kde chybí propojení PCI signálu SERR# a NMI. Tuto cestu využíval SB emulátor k zachycení přístupů na I/O porty SB z uživatelského programu a překládal do formátu/adres srozumitelného pro SB Live. Možná skutečně toto propojení hardwarově chybí, možná je jen špatně nakonfigurovaný chipset - to jsem zatím nezjistil. Jediný program, který v DOSu hraje, je přehrávač MPXPlay, který má v sobě zakompilovaný nativní SB Live/Audigy driver (původem z Linuxu - ALSA). UPDATE: s routováním SERR# na NMI zde není problém, jinak by nehrála ani FM syntéza, ale ještě je rozbitá emulace DMA. Později jsem napsal utilitu SERREN pro svou novější desku Gigabyte GA-P31-DS3L, která zapne routování SERR# na NMI v chipsetu a pokud fyzicky nechybí drát, pak začne hrát aspoň ta FM syntéza, ale samplovaný zvuk to neřeší.
Údajně by měly v DOSu fungovat PCI zvukovky s čipem ForteMedia FM801. Zatím jsem žádnou takovou nesehnal, takže nemůžu ověřit. Pokud to někomu funguje v podobné základní desce, nechť mi dá laskavě vědět. UPDATE: Jednu PCI kartu s čipem FM801 jsem sehnal a taktéž v DOSu nefunguje. Jedinou cestou, jak loudit zvuky, pro mě zbyla emulace (nebo vytáhnout druhé PC). DOSBox je na novější hry i na této mašině moc pomalý, ve VMWare je emulace zvuku tragická, zato se mi docela osvědčilo linuxové DOSEMU, kde to běží celkem svižně. Krátký popis konfigurace DOSEMU na SB Live zde. UPDATE: konečně jsem po mnoha letech našel funkční emulaci Sound Blasteru v DOSu, více zde.
S Linuxem, jak už jsem zmínil výše, vcelku problémy nebyly. Akorát jsem si přeložil nové jádro pro SMP a s ovladači pro nové periferie. Jedinou vadou na kráse je, že Linux zřejmě uvede řadič ITE8211F do jakéhosi záhadného stavu, kdy po restartu nelze nabootovat žádný systém z HDD. Teprve po vypnutí a zapnutí PC zas vše funguje normálně, no poprvé sem se ale docela vyděsil :o. To spíš dal na vrub chybě HW nebo BIOSu, že neumí po resetu provést korektní inicializaci periferií.
Na netu se vede spousta diskusí a flamewarů o tom, zda-li má vůbec dualcore (či více jader) smysl. Podle reklamní kampaně intelu bychom mohli podlehnout falešné představě, že nám to na tom novém dvoujádru všechno poběží 2x rychleji. Pravda je ale taková, že za současného stavu aplikací, to pro běžného BFU, který to má doma na ten interfernet, Mord a Excel a hry je celkem k ničemu. Nicméně myslím, že v multiprocesorových systémech je budoucnost. Z důvodu fyzikálních limitů nelze jen neustále zvyšovat frekvenci. Multiprocesorové počítače nejsou žádnou novinkou, používají se desítky let, ale teď se teprve masově dostávají do užívání široké veřejnosti. To snad konečně donutí tvůrce programů psát tak, aby se algoritmus dal provádět paralelně na více jádrech. Samozřejmě, že ne vždy je to možné. Čím dříve se s tím začne, tím lépe. Na výsledek toho snažení si asi ještě nějakou chvíli počkáme. Avšak vícejádro má jednu výhodu i pro běh stávajících programů. Pokud máme spuštěn nějaký výpočetně náročný program, který se nesnaží zrovna schroustat celý pevný disk a volnou RAM, tak mu lze vyhradit jedno jádro a přitom na zbylých jádrech bez zásadního omezení dále pracovat. Případně pokud to úloha dovolí, můžeme spustit na každém jádru jednu instanci téhož programu, která bude zpracovávat jiný blok dat. Např. při renderingu animace, si dovedu představit, že render na jednom jádru bude počítat liché snímky a na druhém sudé snímky.
V následujícím testu jsem vybral několik programů, které jsem pouštěl na 2 jádrech pod Windows XP a na jednom jádru pod Windows 98 (to jen tak pro jistotu :). Je celkem jasně vidět, které programy to umí využít a které ne. Pro srovnání je zde v levém sloupci i výsledek z předchozího stroje Celeron Tualatin 1100@1466 MHz. A vpravo zas trochu více nataktované C2D, běžně ale jedu na lehce taktlých 2,4 GHz. Zde bych chtěl také upozornit na neduh (pozorovaný i u jiných desek Asus a Gigabyte), kdy při vyšších frekvencích FSB se počítač při resetu úplně vypíná asi tak na 2s a pak se zas zapne místo normálního resetu. Zatím jsem nezjistil příčinu, z Asus supportu odpověděl nějaký trouba že o tom ví, ale nejde s tím nic dělat (u některých desek to řeší BIOS update, zde zatím ne). Jinak bych řekl, že řada uživatelů by uvítala spíše jednojádrové Core 2 za poloviční cenu, než čtyřjádrové Core 2 Quad za čtyřnásobnou cenu :). Intel to však s prosazením multicore myslí, zdá se, vážně a já mu fandím.
| OS: | WinXP | Win98 | WinXP SMP | Win98 |
|---|---|---|---|---|
| TEST: | Tualatin 1466 MHz | C2D 2133 MHz | C2D 2133 MHz | C2D 3070 MHz |
| DOS/3DStudio render [1] | 2:48 | 1:38 | 1:38 | 1:06 |
| DOS/Pi benchmark [2] | 1:17 | 0:29 | 0:29 | 0:20 |
| Paint Shop Pro [3] | 0:46 | 0:14 | 0:14 | 0:10 |
| WinRAR 3.60 komprese [4] | 9:51 | 4:09 | 2:56 (-29%) | 3:20 |
| Virtual Dub/Divx 6.2.0 [5] | 10:04 | 3:59 | 2:29 (-38%) | 2:46 |
| DOSBox-Quake1 [6] | 3,6 FPS | 10,0 FPS | 10,9 FPS (+9%) | 14,7 FPS |
| Quake II SW render [7] | 14 FPS | 50 FPS | 47 FPS (-6%) | 67 FPS |
| Unreal Tournament OGL [8] | 68 FPS | 186 FPS | 200 FPS (+7%) | 247 FPS |
|
(uvedené časy jsou ve formátu minuty:sekundy) [1] - 3D Studio render R4 p_hodiny.3ds, 1280x1024. [2] - můj prográmek na výpočet Pí, DOS/DJGPP (optimalizace pro PIII). [3] - Paint Shop Pro 9.01, filtr edge preserve smooth 5 na bitmapě 3600x3600/24. [4] - WinRAR 3.60, best compress, 404MB velký ISO image. [5] - Virtual Dub komprese 6-min. videa MPEG1 do Divx 6.2.0 800kb/s CBR + 128kb/s MP3 [6] - DOSBox 0.65 CVS 3.12.2006 - Quake1 320x200, demo1.dem [7] - Quake II software rendering 1600x1200, demo1.dm2 [8] - Unreal Tournament OpenGL rendering 1280x1024, flyby, GeForce 6600GT na default. |
24.2.2007 Před pár dny se objevila nová česká verze balíku Maximus Decim nUSB 3.0 pro podporu USB Mass Storage do Windows 98SE. Nově v sobě také zahrnuje ovladače USB 2.0 EHCI pro nejnovější chipsety (např. intel ICH4-ICH8), čímž řeší neschopnost/neochotu výrobců dodat vlastní EHCI ovladače. nUSB k tomu účelu využívá ovladače importované z Windows 2000 SP4 za pomoci wdmstub.sys, který implementuje některé funkce NT kernelu. Před instalací je potřeba odebrat předchozí instalované USB 2.0 ovladače (např. OrangeWare) ze správce zařízení a smazat jejich .INF a .SYS soubory. Po instalaci nUSB a restartu by se měl nově nadetekovat odpovídající EHCI a objevit ve správci zařízení spolu s kořenovým hubem USB 2.0. Pak můžeme připojit a otestovat libovolné USB Mass Storage zařízení. Já používám USB čtečku paměťových karet a PDA. Na 1GB CF kartě jsem dosáhl rychlosti čtení kolem 8 MB/s (stejně jako ve WinXP), což jasně vypovídá o korektní funkci USB 2.0 v HiSpeed režimu (max. 480 Mb/s). Při použití USB Legacy jsem musel v BIOSu přepnout na FullSpeed (max. 12 Mb/s), jinak docházelo k zamrznutí při startu Windows 98SE, nicméně driver se přepne na HiSpeed, takže omezení rychlosti je akorát v DOSu.
6.5.2007 Tak jsem si chtěl změnit logo v BIOSu, ale zjistil jsem, že Asusí AMI BIOS nepoužívá standardní formát EPA, nýbrž nový intel GRFX (pozná se podle signatury "GRFX" na začátku souboru). Chvíli jsem pátral po nějakých konvertorech a našel jsem např. ARB-G2, ale opět se zde projevila čistá demence, neboť program odmítá akceptovat obrázky s vlastní adaptivní paletou (resp. převod proběhne, ale výsledný obrázek jsou černoši v tunelu). Večer jsem chvíli bádal nad formátem GRFX a pak napsal vlastní konvertor BMP2GRFX, který paletu nemrší, pouze redukuje škálu 0-255 na 0-63 pro VGA mód. Vlastní logo může mít velikost až 640x98/4bit. Pokud je větší, BIOS dolní stranu uřízne a překreje textovým výpisem. Při úpravě palety je třeba brát na vědomí, že BIOS ze 16-ti možných barev používá některé indexy pro vlastní potřebu (0 - pozadí, 7 - šedý text, 15 - bílý text) a nebere tak ohled na jejich hodnoty v paletě obrázku.
|
14.9.2007 Už dříve jsem si stěžoval na to, jak se přetaktovaná deska chová při resetu, že místo normálního resetu kompletně vypne ATX zdroj a po 2 vteřinách ho zase zapne. Toto se mi stává od FSB 320 MHz výše. Jak jsem zjistil, dělají to běžně i jiné desky s i945. 2x jsem se ptal na Asus supportu, ale ochota s tím něco udělat byla nulová. Napadla mě tedy vcelku jednoduchá myšlenka - zařadit mezi zdroj a základní desku zpožďovací článek, který odfiltruje 2s výpadky. Každý ATX zdroj má signál PSOn, který je interním pull-up odporem držen na úrovni H a pokud je stažen k zemi, tak se zdroj zapne a je zapnutý dokud trvá úroveň L. Základní deska tento signál řídí zřejmě přes open-drain výstup. Stačí tedy vložit signálu do cesty R-C článek s vhodnou časovou konstantou, viz schéma níže. Kondenzátor se pomalu nabíjí přes interní pull-up zdroje a tím způsobí prodlevu při vypnutí. Při zapínání se naopak vybíjí poměrně malým odporem 150 ohmů, který omezuje proud spínacím tranzistorem na desce asi na 30 mA. Prodleva zapínání je nepozorovatelná. Podle hrubého odhadu mi pro první nástřel vyšla kapacita 1 mF, po pár pokusech jsem se dostal na 3,3 mF, kdy už se zdroj vypnout nestihl. Konkrétní hodnoty ale závisí na použitém zdroji. Drobná nevýhoda tohoto zapojení je, že když vypadne proud v síti a znovu naběhne, tak se PC nachvilku zapne, protože se kondenzátor musí znovu nabít. Toto by vyřešil nějaký elektronický zpožďovač (uvažuji o MCU ATTiny12L). Po této úpravě jsem zatím neshledal žádné problémy s funkčností nebo stabilitou, tak by mě zajímalo, jaký důvod k tomu vypínání výrobce skutečně měl.
 |
 |