Spínané napájecí zdroje pro PC (shitparáda)

      Pro řadu lidí je napájecí zdroj v PC až na posledním místě, daleko za stříbrnou case obskurních tvarů, prostě jen škatulka s vrtulkou co to všechno krmí a na výpočetní výkon nemá absolutně vliv. Proč se tedy o zdroj zajímat? Stejně jako u jiných komponent i u zdrojů je široká nabídka, která se cenově liší alespoň o 1 řád. Hlavním parametrem zdroje je max. výkon, který může dodat, spolu s proudovou zatížitelností jednotlivých napájecích větví. Další, už často opomíjené detaily, jsou třeba účinnost, z které plyne, kolik ztrátového tepla zdroj vyzáří nebo zvlnění výstupního napětí či napěťová odezva na skokovou změnu zátěže, což má zase vliv na stabilitu systému nebo odchylka od jmenovitých hodnot napětí, která může ovlivnit životnost komponent.
      V neposlední řadě je důležitá spolehlivost zdroje, která závisí podstatně na kvalitě zpracování a použitých součástek a také na tom, jaké nechal konstruktér rezervy. V tom se právě mohou zdroje jinak stejného výkonu výrazně lišit. Je až s podivem, že se u nás nabízejí levné zdroje, za jejichž cenu by tady nebylo ani možné nakoupit použité součástky. Čongové ale za hrst rýže dokážou i nemožné ;) Na nějaké odzkoušené zapojení se aplikuje řada úsporných opatření, které zlevní výrobu a posunou hranici životnosti optimálně na 1 den po záruce. Jak jsem na pár levných zdrojích vypozoroval, ojebáno je důkladně takřka všechno, zmíním např.:

• poddimenzované polovodičové prvky, zejména usměrňovací diody
• poddimenzované profily chladičů - spoléhá se na větší průtok vzduchu (hlučnější větrák)
• poddimenzované rezistory, prozradí je nahnědlý/zčernalý flek na desce pod nimi
• poddimenzované průřezy vodičů na tlumivkách i samotných napájecích kabelech
• nekvalitní elektrolytické kondenzátory, které jsou velkýmy teplotami a proudovými nárazy někdy dohnány až k výbuchu
• absence obvodů přepěťové ochrany
• absence NTC pro omezení proudového nárazu při zapnutí
• absence EMI filtrů zabraňujících vyzařování rušení a naopak pronikání rušení do zdroje a PC.

      Mnoho lidí si neuvědomuje, že selhání zdroje může mít pro PC fatální následky. Od doby, kdy byl zaveden standard ATX, je část zdroje neustále pod napětím i když se PC tváří jako vypnuté. Zdroj dodává větví +5 Vsb (standby) trvale napájení do některých obvodů základní desky, což umožňuje zapnutí PC po modemu nebo po síti či stiskem klávesy nebo malého tlačítka na case. ATX zdroj obsahuje tedy malý pomocný spínaný zdrojík pro +5 Vsb, jehož součástky jsou trvale namáhány. U některých zdrojů docházelo vlivem vysychání elektrolytických kondenzátorů (elyty jsou vůbec mor spotřební elektroniky, BTW oměřil jsem namátkou z šuplíku 10 tesláckých axiálních elytů 1000 µF / 15 V typu TE984 a i po 20 - 30 letech si drží kapacitu s tolerancí +25% až +50%, zatímco 10 imperialistických sráčů, podstatně novějších, mělo kapacitu v rozptylu -30% až 0% a to i značkové jako Nichicon) ke snižování jejich kapacity a tím ke zvyšování napětí větve +5 Vsb a následně odpálení základní desky. Mám dojem, že tím kdysi prosluly zdroje značky Morex. Já v tomto ATX zdrojům prostě nevěřím, a tak jsem si přidal do série tavnou pojistku a transil proti zemi. Podrobnější popis a oprava závady je např. zde. Pro inspiraci se taky může hodit sbírka různých schémat AT a ATX zdrojů.
      Další věc je onen uváděný papírový max. výkon. Zde nelze počítat s tím, že zdroj má nějakou rezervu, tu si musíte připočítat sami. Četl jsem jednu recenzi, kde testované zdroje zatížili daným odběrem s respektováním max. proudu jednotlivých větvích a nedopadlo to moc dobře. Polovina zdrojů odešla do hodiny a to tam zrovna netestovali ten nejlevnější brak.
      Jaké zdroje tedy doporučit? Osobně si nemyslím, že je nutné kupovat zdroje za x tisíc, jako rozumný poměr cena/kvalita mi přijde třeba značka Fortron (i když i tady se kvalita mění a zdroje menších výkonů začínají flákat), hlavně nekupovat shity za pár stovek jako Morex, Enlight Corporation, Sky Hawk, Allied, Mercury, Eurocase... Někdy mi připadá, že za více značkami stojí tentýž výrobce, který když se daná značka moc zprofanuje, tak si vymyslí nový název a vesele to prodává dál. Na pár fotkách níže je ukázka, čeho se můžete po otevření takových zdrojů dočkat. Další článek na podobné téma zde.

      19.3.2011 Dnes mě po zapnutí PC čekalo nemilé překvapení, když se z case začalo ozývat podivné, pištivé, syčivé škvrkání. Na drhnoucí ventilátor to rozhodně nevypadalo. Poslechem jsem zjistil, že nelibý zvuk vychází z napájecího zdroje Fortron ATX-350PNR. Podle multimetru sice napětí byly v tolerancích, ale zdroj pištěl i po odpojení všech komponent. Po vyndání a odkrytování zdroje mě hned do oka udeřily 2 nafouklé kondenzátory značky TEAPO 1000 µF / 10V. Po přeměření na digitálním RLC můstku vykazoval jeden kapacitu pouhých 56 µF a ESR 14 Ω a druhý 152 µF a ESR 5 Ω. Následkem toho se zřejmě částečně rozkmitala zpětná vazba na slyšitelné frekvenci. Naštěstí to nezpůsobilo žádnou katastrofu, když pomyslím, že by mohly odejít třeba i disky...
      Kondenzátory jsem vyměnil za větší 1200 µF / 16V a navíc jsem k nim zespoda připájel SMD keramiky. Provedl jsem kontrolu i dalších kondenzátorů a vyměnil ještě dva malé, kde byl pokles kapacity asi -30 %. Velké elyty na primáru a další výstupní filtráky byly v toleranci. Po této opravě zdroj fungoval ve vší tichosti jako dříve. Nutno podotknout, že měl naběháno už přes 5 let. Na druhou stranu ho zas moc nevytěžuju, spotřeba mého PC je při nenáročné práci kolem 100 W. Problémy se holt nevyhýbají ani lepším značkám a kondenzátory spolu s bezolovnatou pájkou jsou ideální kurvítko, které zajišťuje výrobcům stálý odbyt. Je opravdu pozoruhodné, co dokáže nestabilizovaný cín v bezolovnaté pájce (dokument přímo od NASA). Poruchami pájených spojů trpí zejména přehřívající se BGA čipy (GPU, chipsety, paměti...), které nelze snadno amatérsky přepájet. V takovém případě můžete přístroj svěřit k opravě někomu s profi výbavou na BGA reflow / reballing, např. ntbook.cz nebo ovnall.cz.
      16.8.2011 Na základě tohoto popisu opravy mého zdroje se mi ozval Petr a popsal svoje trable s tímto zdrojem: "Hi, kontakt jsem našel protože mi "odchází" FORTRON ATX-350PNR - jenom trochu jinak než Vám: Nesmyslně se prodlužuje doba od stisknutí "Power on" tlačítka PC do aktivace zdroje (než se rozsvítí zelená ledka PC a ta ostatně někdy i chvilku bliká a pak teprve začne funět ventilace a systém startovat). Hádám, že to mohou být také kondensátory a možná mi poradíte, co mám koupit dopředu, než to celé rozeberu (pájet umím, přeměřit kondensátory ne)? Zdravím, Petr". Závada byla způsobena opět vyschlým elytem, tentokráte tím sousedním stejné velikosti, než jsem měnil já.
      26.10.2012 Protože mě zdroj začal znovu zlobit podivným tichým pískáním a škvrkáním, kterého se mi nepodařilo zbavit (po přeměření to na kondíky nevypadá), rozhodl jsem se, že je čas na upgrade. Nakonec jsem vybral zdroj od Seasonicu, model S12II-430 (430W), který vypadá na solidní výrobek, ale narazil jsem zde na problém provozu na starší UPS s nesinusovým výstupním napětím. Zatím jsem vykoumal takovou obezličku, s kterou to zdá se funguje. Více na uvedeném odkazu.

      3.11.2011 Dnes jsem v práci opravoval LCD monitor Dell E153Fpc u kterého se projevovala následující závada: Po zapnutí naskočil obraz asi na 1 - 2 vteřiny a pak se monitor vypnul. Avšak pokud se pokusy o zapnutí opakovaly asi tak 5x, obraz najednou naskočil a běžel pak celé hodiny v kuse naprosto normálně. Když se monitor na chvíli vypnul, tak se zas musel takhle složitě startovat. Hned jsem tušil zradu v kondíkách, což se po otevření potvrdilo - nafouklý HERMEI 1000 µF / 16 V, kterému jsem naměřil kapacitu 14 µF a ESR 58 Ω. Tento kondenzátor pracoval ve 12V větvi zdroje. Ještě tam byl druhý v 5V větvi zdroje a ten byl celkem OK, ale preventivně jsem ho také vyměnil. Když jsem pak hodil typ toho monitoru do Google, tak mi vypadla tahle stránka, takže žádná náhodička, ale poctivý kurvítko.

      24.1.2013 jsem odkoupil vadný 22" LCD monitor LG Flatron W2261V na N.D. za 50,- Kč. Po zapnutí do sítě vůbec nereagoval, nerozsvítila se ani žádná LEDka. Šel jsem více méně na jisto po kondíkách ve zdroji a po otevření monitoru a odšroubování desky zdroje se na mě špulily hned 4 nafouklé elyty. Tři Su'scon 1000 µF / 16 V, byly nafouklé všechny (změřeno: 212 µF, ESR 3,7 Ω; 54 µF, ESR 16,3 Ω a 27 µF, ESR 33,5 Ω). Z další trojice Su'scon 470 µF / 35 V byl nafouklý pouze jeden (změřeno: 443 µF, ESR 0,13 Ω; 441 µF, ESR 0,13 Ω a 91 µF, ESR 8,8 Ω). Preventivně jsem vyměnil všechny a pro posílení přidal 2 SMD keramiky 4,7 µF / 50 V na každou napájecí větev. Po zapnutí monitor normálně naběhnul a zdá se, že funguje bezvadně.

Eurocase 200XA, 200 W ATX by RayeR

Enlight Corporation, 250 W ATX by RayeR

Allied AL-C350ATX, 350 W ATX by Rainbow

Thermaltake Fanless 350 W ATX, Heatpipe Cooled by Rainbow

Nekvalitní kondenzátory se nevyhýbají ani značkovým zdrojům...

Fortron ATX-350PNR, 350 W ATX by RayeR

I zde byly použity ne zrovna kvalitní kondenzátory, takto dopadly po 5 letech provozu.

Fortron FSP400-60HLN, 400 W ATX by Over

I zde byly použity nekvalitní kondenzátory, tentokrát CapXon.

Mercury KOB AP4400XA, 400 W ATX by trodas

Adaptér UMEC UP0181B-05PE 5 V / 2,5 A k routeru Asus WL-500G by RayeR

změřená kapacita: 6,7 µF, ESR: 110 Ω

Nabíječka Caliber 6 V / 400 mA by RayeR

po explozi NPN tranzistoru BU102S (U_CE0 = 400 V, I_cm = 1 A) bez ochrany

Adaptér CWT PAG0342 5 V / 2 A, 12 V / 2 A k USB HDD ICY BOXu by RayeR

tentokrát nikoliv kondenzátory, ale poddimenzované odpory vypálily díru do desky
* tak mi po 2 měsících vyhořely i ty 1/4W teslácké odpory, bude to chtít aspoň 1W...

Adaptér SMP SBU205 5 V / 2,5 A by RayeR

Suncap 1000 µF / 10 V, změřená kapacita: 2,9 µF, ESR: 198 Ω

LCD monitor Dell E153FPc by RayeR

HERMEI 1000 µF / 16 V, změřená kapacita: 14 µF, ESR: 58 Ω

LCD monitor LG Flatron W2261V by RayeR

Su'scon 1000 µF / 16 V, změřená kapacita: 27, 54, 212 µF; ESR: 33, 16, 4 Ω

Základní deska Gigabyte GA-8SRX rev 1.0 by RayeR

CHOYO 3300 µF / 6,3 V, 105°C - nafouklých 6 / 6 kusů kolem soketu

Další lahůdkou je DC-AC měnič z 12 V na 230 V Power Jack 3500 W

Sračkový kondenzátory

značka	hodnota	míra shitovosti *
Canicon	1500 µF / 6,3 V, 105°C	10%
CapXon	1200 µF / 10 V, 105°C	100%
CHOYO	3300 µF / 6,3 V, 105°C	100%
Elite	2200 µF / 16 V, 105°C	100%
G-LUXON	2200 µF / 6,3 V, 105°C	100%
G-LUXON	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
GSC	1000 µF / 6,3 V, 105°C	78%
GSC	1500 µF / 6,3 V, 105°C	100%
GSC	2200 µF / 6,3 V, 105°C	78%
GSC	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
HERMEI	1000 µF / 16 V, 105°C	50%
JACKCON	1500 µF / 6,3 V, 105°C	86%
JPCON	2200 µF / 6,3 V, 105°C	100%
Jun Fu	2200 µF / 10 V, 105°C	100%
Su'scon	470 µF / 35 V, 105°C	33%
Su'scon	1000 µF / 16 V, 105°C	100%
Suncap	1000 µF / 10 V, 105°C	100%
TAYEH	1000 µF / 6,3 V, 105°C	20%
TAYEH	1200 µF / 6,3 V, 105°C	28%
TEAPO	1000 µF / 10 V, 105°C	100%

* relativní četnost viditelně poškozených kusů na desce

Více o elytech si můžete přečíst v Trodasově threadu na CapsModu.

      10.10.2012 Jak to tak vypadá, člověk se už nemůže spolehnout ani na svitkové kondenzátory, kde nemá co vyschnout. Zrovna jsem se dnes bavil s kamarádem servisákem, který si stěžoval, jak tyhle kondíky ve spínaných zdrojích ztrácí kapacitu. Nechtělo se mi tomu věřit, ale po přeměření na RLC můstku měly tyto kondy místo 22 nF / 630 V jenom 6,6 nF a 7,3 nF a ESR v řádu stovek ohmů. Domníval jsem se, že problém byl v porušení vodivého kontaktu mezi přívodem a metalizací, protože při pitvě jedna nožička upadla skoro sama. Avšak po rozvinutí fóliového svitku jsem zjistil, že metalizovaná vrstva je děravá jak cedník. Tyto kondenzátory jsou tzv. samoopravitelné, tzn. že se při překročení parametrů neprorazí, ale část metalizace se odpaří a kondík může fungovat dál. Ale pokud se to stává často, tak to vede k podstatné ztrátě kapacity a zvýšení ESR. Kondenzátor byl tedy v daném zapojení poddimenzovaný. Otázka jestli jen z cenových důvodů nebo jako pečlivě načasované kurvítko...

Aktivní a pasivní PFC vs UPS

      Zde bych chtěl zejména varovat před problémy, které mohou nastat, pokud připojíte nový ATX zdroj s aktivním PFC na starou UPS, která produkuje nesinusový (typicky trapézový) průběh výstupního napětí. Různé typy zdrojů se mohou chovat dost odlišně, některé fungují v pohodě, jiné se můžou vypnout nebo cyklovat. Jelikož už se zdroje s pasivním PFC téměř nevyrábí (až na nějaké EC shity) je toto téma docela aktuální, pokud tedy už nemáte novou UPS se sinusovým průběhem. Více se tomuto tématu věnuji zde.

Polovodiče - šmejdy a fejky

      6.12.2009 Řada lidí si už delší dobu stěžuje na kvalitu některých elektrosoučástek nabízených v prodejnách GM Electronic. Naposledy se v diskusi u Danyka probíral legendární výkonový tranzistor 2N3055, který se vyrábí už od 60-tých let původně firmou RCA a později mnoha dalšími výrobci. Zde je přehled základních parametrů (pro porovnání jsem uvedl i starý teslácký KD605, o kterém bude ještě řeč dále):

typ	2N3055	TIP3055	KD605
Uce0	60 V	60 V	40 V
Ic	15 A	15 A	10 A
Pd	115 W	90 W	70 W
Rth	1,52°C/W	1,4°C/W	<1,5°C/W
Tjmax	200°C	150°C	155°C
pouzdro	TO-3	TO-247	TO-3

      Rozhodl jsem se udělat takové malé porovnání těchto tranzistorů. V GM Electronic jsem koupil 2N3055 značky "GM" za 14 Kč (jak jsem se dozvěděl později, značku "GM" vyrábí přímo pro GM Electronic v Číně, takže shoda písmenek není čistě náhodná), v GESu jsem koupil 2N3055 značky "ST-Microelectronics" za 29 Kč a ze šuplíkových zásob jsem vyhrabal 2N3055 značky "RCA" a KD605 značky "TESLA". První překvapení nastalo, když jsem tranzistorům smeknul klobouky. U trandu "GM" to nedalo moc práce (jak někdo poznamenal, drží tam jen "silou čínského ducha"), zato u tesláckýho KD605 jsem se s tím docela potrápil. Spoj se základnou nepovolil, ale plech se nakonec uskřípnul v ohybu. Na následujícím obrázku je vidět, jak moc se liší vnitřní konstrukce tranzistorů, zejména co do plochy křemíkového čipu a robustností přívodů:

výrobce	RCA	GM	ST TO-3	ST TO-247	TESLA
plocha čipu	21 mm2	16 mm2	6 mm2	5,2 mm2	20 mm2
tloušťka základny	1,65 mm	3,00 mm	1,50 mm	1,25 mm	2,00 mm
Cu heatspreader	ano	ne	ano	ano	ano
destrukční proud	17 A	-	15 A	16 A	>20 A

      Tranzistor od "RCA" je klasická poctivá konstrukce. Velký čip umístěný na velkém měděném heatspreaderu s masivními páskovými přívody. Tranzistor "GM" je už na první pohled nápadný velmi tlustou železnou základnou, na kterou je přímo umístěn čip. Dá se tak předpokládat větší tepelný odpor. Přívody k čipu jsou z tenkých drátků. Tranzistor "ST" překvapil svým miniaturním čipem, fakt nevím jestli je to originál nebo zdařilý padělek. Ale aspoň má čip na měděném heatspreaderu a základna není zbytečně tlustá. Teslácký tranzistor je klasika, přívody k čipu z trochu tlustších drátků.
      V prvním testu jsem postupně každý tranzistor přimontoval na masivní hliníkový chladič a zatěžoval impulsně kolektorovou ztrátou 74 W. Během neaktivní části periody jsem měřil teplotu čipu úbytkem na B-E přechodu pomocí multimetru připojeném k PC. Po skončení měření jsem chladič ochladil proudem studené vody na výchozí teplotu. Časování jsem z lenosti řídil ručně, takže se průběhy úplně nekrejou. Nicméně je jasně vidět, že malý čip tranzistoru od "ST" dosahuje znatelně vyšších teplot než ostatní tranzistory s většími čipy. Tranzistor "GM" se záhadně prorazil hned na začátku měření a vzal s sebou i zátěž - 50W halogenku na 8V. Další tranzistory jsem měřil s 50W autožárovkou. Zde jsou naměřené průběhy teplot:


      Dále následoval crash test, kde jsem měřil kolektorový proud, při kterém dojde ke zničení tranzistoru. Tranzistor byl opět přidělaný na chladiči s výchozí teplotou 20°C. Uce jsem se snažil udržet co nejmenší (6 - 8 V). Tranzistor "ST" se šlehnul při 15 A a okamžitě se utavil emitorový přívodní drátek (zřejmě integrovaná pojistka :). Tranzistor "RCA" se šlehnul při 17 A, ale masivní přívody vydržely. Papírově nejslabší tranzistor "TESLA" se mi nepodařilo zničit ani proudem lehce přesahujícím 20 A po dobu asi jedné minuty. Smekám tak před velkorysými rezervami v parametrech od soudruhů návrhářů z N.P. TESLA Rožnov. Později jsem ještě crash test doplnil o tranzistor TIP3055 v pouzdru TO-247 od ST, koupený v GM za 14,40 Kč. Několik vteřin vzdoroval při proudu 16 A a pak se s hlasitou ranou rozprsknul do okolí. Plocha čipu je nejmenší ze všech testovaných tranzistorů a i papírově má menší ztrátový výkon než verze v pouzdru TO-3, takže to už jsem ho trápil mimo SOA...
      Jak je vidět, jsou skutečně mezi tranzistory stejného typu různých výrobců rozdíly. Bohužel už došlo na to, že Číňani začali svoje padělky značkovat i pod jmény ostatních zavedených výrobců, přičemž na první pohled jsou k nerozeznání. Více si můžete přečíst na stránkách Aldaxu a Roda Elliotta, kde popisuje svoje zkušenosti s tranzistory MJ15003 / MJ15004 od Motoroly, ON Semiconductor a jejich zdařilými padělky. Bohužel nezůstalo jen u tranzistorů, při troše "štěstí" můžete narazit třeba na takovýto vypečený procesorek Atmel ATmega328P bez křemíkového čipu :P Ano, soudruh Milouš Jakeš by jásal, soudruhům se podařilo vyrobit celovodiče!

      27.6.2010 Ještě doplním jednu takovou zajímavost. Ačkoliv je šířka zakázaného pásu běžného křemíkového přechodu malá pro vyzařování ve viditelném spektru, přesto lze výkonový tranzistor donutit svítit! Využívá se přitom nedestruktivního průrazu přechodu B-E, který u běžných výkoňáků nastává asi do -10 V. Vyzkoušel jsem to na přeživším tesláckém KD605. Přechod B-E jsem připojil ke zdroji přes ampérmetr a halogenovou žárovku jako omezení proudu. První slabé světélkování se objevilo asi při 8 V / 150 mA. Maxima jsem dosáhl při 12 V / 1,5 A, kdy to bylo zřetelné i za denního světla. Další zvyšování proudu už bylo spíš na škodu. Fotil jsem na dlouhou expozici 10 s, ISO200, f/5,6.

USB Flash paměti - šmejdy a fejky

      30.4.2010 USB klíčenky jsou snad nejoblíbenější obchodní artikl čínských obchodníků s HW, kteří chtějí snadno a rychle vydělat. Často se lze setkat s padělky, které více či méně zdařile simulují větší kapacitu, než je skutečná kapacita použité NAND Flash paměti. Ale může být i hůř, viz jedna fotka USB WiFiny, která obsahovala pouze prázdný kryt s ustřiženým kabelovým USB konektorem vlepeným plivancem tavného lepidla :) Zde si můžete přečíst podrobně zdokumentovaný příběh uživatele Spiro, který si na eBay koupil 16GB klíčenku se 4GB pamětí uvnitř, jenž se v systému tvářila jako opravdová 16GB, akorát z ní nebylo možné korektně přečíst všechna zapsaná data. Uživatel požadoval výměnu za pravou 16GB klíčenku nebo vrácení peněz _před_ odesláním té falešné, ale náhrady se ani po několikaměsíčních mailových tahanicích nedočkal. Před falešnými klíčenkami na eBay varují i další uživatelé. Já osobně jsem zatím žádnou takovou špatnou zkušenost neudělal a klíčenku bych si radši koupil v normálním obchodě s HW.

      13.11.2010 Na veletrhu Electronica 2010 jsem dostal na stánku uBloxu zdarma reklamní 4GB USB flešku (výrobce Hcg International Limited, Shenzhen China), avšak poměrně záhy jsem odhalil, že se jedná o fake se skutečnou kapacitou jen 2 GB. Jak se říká, darovanému koni na zuby nekoukej, ale v tomto případě jde spíše o danajský dar, neboť cena uložených dat může mnohanásobně převýšit cenu paměťového média. Nicméně je to o něco lepší než minule, kdy jsme dostali tři 2GB flešky z nichž dvě hned odešly. Podezření ve mně začlo hlodat, když jsem ze zvědavosti provedl test přenosové rychlosti v HD Tune. Po překročení hranice 2 GB došlo ke skokovému poklesu rychlosti čtení. Neuměl jsem si to rozumně vysvětlit a tak jsem test pustil ještě jednou, ale se stejným výsledkem.

      Zkusil jsem tedy disk (4GB FAT32 oddíl) zaplnit asi 3 GB MP3 souborů a následně je přečíst. Soubory uložené za hranicí 2 GB sice šly normálně číst, ale jejich obsah byl nesmyslný. Pak jsem USB klíčenku rozebral (nedalo to ani moc práce, stačilo trochu zapáčit nehty ve spáře dvou plastových dílů krytky) a identifikoval USB řadič jako Alcor FC8308 (VID: 058Fh, PID: 6387h) a NAND Flash jako SpecTek FBNL63ANAK3PG. Podle tohoto označení se mi nepodařilo velikost paměti jednoznačně určit ("NA" v typovém označení znamená Not Defined), nejspíš se jedná o MLC Flash 16 Gb x 8 (2 GB). V této velké databázi můžete najít typ řadiče a paměti spousty dalších flashdisků.


      Při hledání informací o řadiči Alcor FC8308 jsem narazil na utilitu FC MpTool 04.01.00, která umožňuje flashdisk nízkoúrovňově zformátovat. Zde jsou ke stažení podobné nástroje pro další řadiče. Program flashdisk zdetekoval a nabídl možnost zformátování. Nenašel jsem zde žádné možnosti nastavení a tak jsem jen klinul na volbu Start. UPDATE: později jsem objevil poměrně rozsáhlé možnosti nastavení pod tlačítkem Setup - vyskočí okno PassWord, které stačí odklepnout tlačítkem OK a objeví se další okno několika záložkami. Lze nastavit ručně typ paměti, VID, PID, Vendor String, využitou kapacitu a spoustu dalších parametrů.

      Po formátování, které trvalo asi 13 minut (provádí se i verifikace), byla reportována kapacita 1988 MB a na disku byl vytvořen FAT16 oddíl. V systému se nyní flashdisk hlásil jako "Generic Flash Disk (2 gB)" místo "USB2.0 Flash Disk (4 gB)". Zkusil jsem oddíl zkontrolovat programem H2testw 1.4 a Volume Checker a vše bylo v pořádku. I podle HD Tune už vypadal průběh čtecí rychlosti OK. Tak doufám, že teď bude sekat dobrotu.

      Po světě už běhají tisíce takto nafejkovaných flashek, zejména na eBay je šance koupi takového šmejdu vysoká. Značkoví výrobci se sice snaží proti padělkům bojovat a eBay blokuje podvodníkům účty, ale když zruší jeden, podvodníci založí 10 nových. Další informace např. zde, zde a zde.

      19.12.2010 Jako reakci na tento článek mi poslal RBMK v diskusi u Danyka své zkušenosti a fotky dárkové USB flash od Vodafone, která měla jmenovitou kapacitu 1 GB, avšak reálně jen 256 MB. Jak je vidět ze screenshotu HD Tune, na hranici skutečné kapacity je opět patrný skokový pokles přenosové rychlosti. Řadič se ukrývá pod epoxidovým plivancem - mělo by jít o typ C*Core CCM3108. NAND Flash je SpecTek FBNM59ANAK3WG (z tohoto označení nelze kapacitu zjistit).

Jako další se o této flešce zmiňoval na Hofylandu uživatel YETI10: "Mimochodem vzpomínám, jak mi vloni Vodafone jako dárek dal flash 1 GB včetně nějaký krabičky atp. a použil jsem ji jednou, ztratily se mi na tom data, podruhý už se ani nenačetla. Kámoš jich někde sehnal spoustu zdarma a půlka z nich se rozlámala během prvních dvou použití a zbytek je nefunkční... Takže to bych se zase styděl já, kdybych dal někomu jako dárek něco podobnýho."

Mizerný USB kabely

      18.12.2009 Tak jsem si dneska koupil novou externí čtečku paměťových karet MSI StarReader Smart na USB 2.0 (stará se mi už časem nějak "rozklížila" a taky nebyla nejrychlejší). Čtečka má výklopný USB konektor, kterým se dá připojit přímo do portu na notebooku a nebo dodávaným prodlužovacím kablíkem k PC. To jsem ještě netušil, že mi kousek toho blbýho prodlužováku připraví pěknou horkou chvilku. Napřed jsem čtečku vyzkoušel pod Windows XP SP3, kde fungovalo vše bez problémů a při kopírování z CF karty jsem dosáhl slušné rychlosti 22 MB/s.
      V Debian Linuxu (kernel 2.6.22) se čtečka korektně nadetekovala, tak jsem ji normálně přimountoval a dal kopírovat soubory. Běželo to celkem svižně, ale po pár vteřinách na mě vyskočila na konzoli chybová hláška:
usb 1-6: reset high speed USB device using ehci_hcd and address 2
Kopírování se asi na 10 vteřin zastavilo a pak znova rozběhlo a tak se to pořád opakovalo. Snažil jsem se vygooglit nějaké řešení, ale ta chyba je příliš obecná, může se týkat chyby EHCI kernel driveru, příliš velkého počtu naráz kopírovaných bloků, ale i třeba překročení povoleného odběru proudu z USB portu u externích HDD. Pod Windows 98 SE se to chovalo podobně. Když jsem v BIOSu vypnul USB 2.0, tak kopírování běželo bez zádrhelů, avšak velmi pomalu. Začal jsem jímat podezření, že to asi nebude softwarová buga, což mi pak potvrdil i článek jednoho němce o problémech s externím HDD a předními USB 2.0 porty, kde problémy způsobovaly nekvalitní USB kabely.
      Zkusil jsem tedy napasovat čtečku výklopným konektorem přímo do zadního USB portu základní desky a ejhle, najednou to ve všech OS kopírovalo rychle a bez drhnutí. Hledal jsem nějakou náhradní USB prodlužku, ale našel jsem jen nějaký reklamní drek, malá samonavíjecí USB prodlužka z plochého kablíku, kterou jsem dostal loni na veletrhu. Říkal jsem si, že s ní to teprv nebude chodit, ale kupodivu chodí. Překopíroval jsem z CF karty pod Linuxem asi 12 GB dat a žádný problém. Nechápu, jak můžou s rychlou čtečkou prodávat takový shit. Přitom je to pouze 80 cm kablíku, s označením "E189533 AWM 2725 DPL VW-1 80°c 30V 28AWG". Po rozříznutí vnější izolace jsem našel 4 tenké drátky bez stínění či kroucení D+ D-. Do teď mě nějak nenapadlo řešit kvalitu USB kabelů, problémy bych čekal spíš u analogu nebo rychlého HDMI. Pro příště už budu vědět, že než začnu hodiny laborovat se softwarem, tak zkusím napřed jiný kabel :). Akorát nechápu, jaktože Windows XP to nevadilo, možná má windowsí driver kratší timeouty a rychle restartuje komunikaci, možná lépe využívá funkcí detekce a opravy chyb, to fakt nevím...

      13.10.2011 Na webu DIIT vyšel varovný článek upozorňující na stále častější výskyt nekvalitní noname UTP síťové kabeláže v prodeji. Vynalézavost výrobců jak ojebat zákazníka nezná mezí a tak od profláklého zmenšování průřezu vodičů došlo i na změnu materiálu z mědi na CCA (Copper-Coated Aluminium) či CCS (Copper-Coated Steel). Tyto materiály se kromě horší vodivosti vyznačují tím, že v nich hůře drží zaříznuté nože nakrimpovaných RJ konektorů, časem se to vyvaklá a na síti se objeví výpadky nebo lehne úplně. Tak to abychom chodili nakupovat kabeláž s ohmmetrem či vážkami...

Jak se mnou vyjebal mobil

      16.4.2010 Před necelým rokem jsem si koupil nový mobil Nokia 5310 XpressMusic. Zatím jsem s ním byl spokojený. Je malý, lehký a ve stand-by vydrží asi týden. Nedávno se mi však doba výdrže na baterku prudce zkrátila. Po plném nabití fungoval tak 1 den, i když jsem vůbec netelefonoval. Pomyslel jsem si tedy něco nelichotivého o kvalitě dnešních aku a rovnou si objednal levnou náhražku u BatteryExpert za 248,- Kč. Po výměně akupaku mě ale čekalo nemilé překvapení - doba výdrže se vůbec nezlepšila. Bylo tedy jasné, že závada je v mobilu. Pro jistotu jsem změřil kapacitu originálního akupaku a vyšlo mi 790 mAh proti jmenovitým 860 mAh, takže OK. Ampérmetrem zapojeným mezi aku a mobil jsem naměřil trvalý odběr asi 50 mA, což aku vymele za 16 hodin. Jiný mobil si ve stand-by bral jen 0,5 mA. Napadlo mě, jestli se náhodou nezbláznil firmware. Zkusil jsem vyresetovat nastavení do výchozího stavu a přeflashnout firmware, ale nepomohlo to. V diagnostickém software Phoenix jsem pustil Self Test a zjistil, že některé kontroly neprošly (ST_LPRF_IF_TES, TST_RADIO_TEST, ST_LPRF_AUDIO_LINES_TEST, ST_BT_WAKEUP_TEST, ST_BT_SLEEP_CLK_TEST). A s tím jsem byl v koncích, takže jsem mobil donesl do Alzáče na reklamaci a vrátil se ke své staré, voušoupané Nokii 3510.
      Po 3 týdnech jsem si byl vyzvednout opravený mobil. Prý vyměnili nějaký integrovaný obvod v BGA pouzdru. Jenže to ještě není happy end. Když jsem ze starého telefonu přendal do nového svoji SIM kartu a zapnul, objevila se hláška "Spustit bez SIM karty?" SIMku sem vyndal, přeleštil kontaktní plošky a zase nic. Ani po přendání zpátky do staré Nokie, ani v USB čtečce karet se už nechytla. V ten okamžik si říkám WTF, propichuju voodoo šroubovákem oko zeleného Alzamana na igelitce a proklínám a servisáky. V hlavě se mi honí spousta myšlenek. Nakonec jsem našel jednu starou, už neaktivní SIMku, kterou jsem mohl v klidu obětovat na další pokus. Kupodivu se mobil spustil normálně a dostal jsem se i na adresář kontaktů, takže mobil je OK, servisákům se omlouvám. Vzpomněl jsem si, že jsem někde jsem četl, že se SIM karta po určitém počtu přihlášení sama zablokuje. Je pravda, že už ji mám snad 10 let. Že by zrovna taková náhodička?
      A co tedy se zničenou SIMkou? Druhý den jsem se stavil v prodejně T-Mobilu ve Vodičkově, kde mi ochotná paní SIMku zdarma vyměnila za novou. Dokonce mi zůstalo stejné telefonní číslo i kredit, který jsem si zrovna 2 dny předtím dobil. Starou SIM se snažila přečíst nějakou čtečkou, ale taky neuspěla. Naštěstí jsem si seznam kontaktů před časem zálohoval, takže jsem ho mohl přehrát na novou SIMku. Nakonec tedy vše dobře dopadlo...

Barbaři z Český pošty

      10.6.2010 Služby České pošty moc často nevyužívám, spíše se jim snažím vyhnout osobním předáním, ale někdy to holt jinak nejde. Teď jsem si zrovna nechával od jednoho pána z daleké Moravy poslat krabici elektronek a naivně jsem mu doporučil, ať to pošle s příplatkem za "křehký náklad". Pán nenechal nic náhodě a pečlivě zabalil každou lampu do bublinek nebo pěnovky. Přesto mě po rozbalení čekalo nemilé překvapení, když jedna lampa v rohu balíčku byla na sračky. Takže z toho plyne, že nemá cenu utrácet za tyhle příplatky, protože ty vořeši s tím mlátěj se vším stejně. Jistého rizika sem si ale byl vědom, je to moje chyba a poučení pro příště...

Školní pomůcky za všechny prachy

      25.3.2011 V diskusi u Danyka někdo objevil úžasnou nabídku školních pomůcek a laboratorního vybavení firmy HELAGO-CZ s.r.o. za neuvěřitelné ceny. No posuďte sami, třeba takový kus drátu za 1476 Kč, 6 odporových drátů na prkýnku za 7020 Kč, křivě navinutá válcová cívka za 7848 Kč, teslův transformátor buzený z autocívky za 27420 Kč nebo objímka na žárovičku za pouhých 684 Kč. Další prohlídka webu stojí za to. Když jsem se dost nasmál nad těmi nesmyslnými cenami, tak mě smích rychle přešel po přečtení stránky reference, kde je i poměrně dost škol. Tak ve školství nejsou peníze, ale za tohle se můžou vesele vyhazovat. Proč ne, vždyť to přece platíme všichni z našich daní. Ale když prošel legendární projekt Indoš, některými přezdívaný Tudoš, tak toto je jen plivnutí do moře...
      6.2.2013 Koukám, že HELAGO není ojedinělý fenomén českého školství, má zdatného "konkurenta" - firmu DIPO. Za cenu špičkového laboratorního multimetru 28503,50 Kč si můžete koupit tento skvělý budík. Dost mě překvapilo, že se prý takový přístroj vyskytuje zrovna na ČVUT FEL, tam by měli mít odborníci přece rozum. Další perličky jsou třeba podkovový magnet za pouhých 1005 Kč, ocelová tyčka za 207,50 Kč nebo válcová cívka, dokonce 7x levnější než u Helaga...

Zázračný spořič elektrické energie

      2.9.2012 Tak je to tady! U nás i na Slovensku si nyní můžete koupit zázračný spořič elektrické energie za pouhých 199 Kč (resp. 23 euro), který se už dříve s úspěchem prodával v USA. Pokud tuto krabičku strčíte kdekoliv v domě do zásuvky, ušetří vám prý až 40% nákladů za elektrickou energii. Ale Horste, jak je to jen možné?! Prý "snižuje fázový posun proudu oproti napětí", neboli provádí korekci účiníku. Drobný detail, který marketingové mrdky zamlčují je v tom, že váš elektroměr měří pouze odebíraný činný výkon - domácnosti narozdíl od podniků neplatí za odběr jaloviny a žádnou kompenzaci mít nemusí. A co je uvnitř té krabičky? Na 99% obyčejný svitkový kondenzátor za pár korun s kapacitou v řádu jednotek µF, který by stejně nevykompenzoval ani jeden trochu výkonnější elektromotor, k tomu pár odporů a LED dioda, která naopak vaši energii bude spotřebovávat. Pokud je kondenzátor nekvalitní, může docházet k jeho zahřívání a při přepěťové špičce v síti třeba i k explozi :) V návodu se píše:
Záruka se nevztahuje - na škody vzniklé neodborným zacházením, přetížením, použitím nesprávných dílů, nevhodného příslušenství či nevhodných nástrojů apod - takže v tomto případě máte smůlu. Myslete zeleně s šetřičem energie! Já říkám nasrat! Pokud si to už náhodou někdo koupil, tak než to vyhodí do popelnice, hlásím se jako zájemce o ekologickou likvidaci, abych to mohl rozmontovat a nafotit na web :)
      14.9.2012 Koukám, že se v poslední době s různými spořiči roztrhl pytel. Nyní zde máme něco pro motoristy, kteří chtějí ušetřit náklady na PHM. Na tomto inzerátu nabízí pan Radoslav naprosto úžasný šetrič paliva za pouhých 75,- euro. Text inzerátu:
Šetrič paliva pre nízke obsahy motora do 1400cm3. Veľmi jednoduchá montáž bez použitia náradia. Garantovaná úspora 1 až 1,5l na 100km. Možnosť skúšobnej prevádzky 3 týždne, pri nespokojnosti garancia vrátenia peňazí. Bližšie informácie telefonicky alebo emailom.
Meno: Radoslav xxx
Telefón: 0903xxxxxx
Lokalita: Nitra
Cena: 75 euro
Údajně to má fungovat takto:
Šetrič upravuje kvalitu vzduchu privadzaného do spalovacieho priestoru motora a tým podporuje lepšie horenie a spalovanie paliva. Motor má kultivovanejši chod a mierně zvýšený výkon. Uložením do sacieho potrubia bez akéhokolvek elektrického napájania sa prietokom vzduchu rozvibruje a krystal impulzami mění oběžné dráhy elektronov okolo jadra atomov vo vzduchu.
Tyto fyzikální perly asi nemá cenu komentovat. Kdyby přece jen někdo toužil experimentovat, tak ať si koupí peizosirénku v GME za 25,- Kč, kus drátu na zkratování snad doma najde, a nepodporuje finančně tyto podvodníky.

Multifunkční-nefunkční tiskárny

      11.5.2011 jsem ukořistil vyhozenou multifunkční inkoustovou tiskárnu Canon PIXMA MP150. Obsahovala jednu vypotřebovanou černou cartridge PG-40 a jednu vyteklou barevnou cartridge CL-41, jinak vypadala v pohodě. Naivně jsem si myslel, že bych ji mohl využívat alespoň jako scanner, ale Canon řekl: you can't. Po zapnutí se totiž na LED displeji rozsvítila chyba "E5" (FINE Cartridge errors have occurred. Replace the FINE Cartridge - nejedná se o chybu vyčerpání inkoustu, ale o chybu komunikace mezi tiskárnou a cartridge) a tiskárna se totálně zablokovala, scanner nebylo možno použít. Zkusil jsem trochu kombinovat. Když jsem tam nechal pouze černou, tak ovladač našel prázdnou černou. Když jsem tam strčil jen barevnou, ovladač nenašel nic. Když jsem tam strčil obě, tak také nic. Z toho jsem vyvodil, že barevná cartridge bude asi vadná, navíc tak, že zablokuje společnou sběrnici a tiskárna tak nemůže komunikovat ani s tou černou, která by asi šla jednoduše doplnit. Jako poslední možnost jsem zkusil barevnou cartridge zresetovat programem MPTool 0.9.6 a podle tohoto návodu, ale nebylo to nic platné. Zde najdete tipy i pro další tiskárny. Nakonec jsem shledal, že se mi nevyplatí kupovat novou cartridge (vypotřebovanou sem nesehnal) a tiskárnu jsem rozebral na součástky.
      Zde bych také zmínil pár triků, kterými si výrobci tiskáren zvyšují zisky z prodeje značkového spotřebního materiálu. Jednou z primitivních metod používaných u inkoustových cartridge (např. firmy Lexmark) je něco jako miniaturní tavná pojistka, která se přepálí po vypotřebování inkoustu a znemožní tak běžný refill. Je potřeba ji najít a propojit, což ale asi 99% uživatelů vzdá. Další používanou metodou je počítadlo vytištěných stránek, které zablokuje cartridge nehledě na skutečně spotřebovaném objemu náplně. To aby si náhodou nějaký šetřílek nemyslel, že si zapne ekonomický mód a bude málo platit. Kamarád mi líčil případ tiskárny HP LaserJet 3600N z práce, kde nová barevná cartridge za 12 tisíc odešla asi po 14 dnech provozu, přičemž v ní zůstal ještě dostatek toneru. Součástí cartridge je čip, který si zřejmě pamatuje počet vytištěných stran a po dosažení limitu tiskárna čip zablokuje. Přes Internet lze koupit refill sadu, která obsahuje barevné tonery a nový čip, který je třeba vyměnit, viz tento návod. Celkem běžné je také používaní identifikačních čipů, které se snaží omezit použití alternativních cartridge.
      Tuto metodu používají i další výrobci elektroniky pro akupacky do svých přístrojů (např. digitální foťáky Panasonic) nebo výrobci notebooků (např. Dell a Lenovo), kteří dávají identifikační čip do napájecích adaptérů (typicky se pozná podle 3-pinového konektoru, kde je kromě napájení i 1-wire sběrnice). Tahle válka vývojářů kurvítek a hackerů jen tak neskončí, protože zrovna tiskové náplně či baterie jsou veliký byznys... Avšak kurvítka se nevyhýbají ani samotným tiskárnám. Někdy jsou dokonce precizně načasovaná, o čemž svědčí tento případ inkoustových tiskáren Canon a chyby "B200". Ta se spoustě uživatelům objevila těsně po skončení záruky a to zcela nezávisle na tom, kolik stránek tiskárna vytiskla (jeden uživatel píše po 30 stránkách!) a jestli v ní byly měněny cartridge. Také doporučuji na toto téma shlédnout zajímavý film The Light Bulb Conspiracy.
      4.1.2013 jsem získal další vyřazenou multifunkční tiskárnu, tentokráte HP Photosmart C4180, která v sobě kombinuje barevnou inkoustovou tiskárnu (2 oddělené cartridge) s přímým tiskem z paměťových karet, kopírku a scanner. Tušil jsem, že tiskárna bude kromě náplní nejspíše funkční, až na chybějící napájecí zdroj. Tiskárnu jsem tedy připojil na laboratorní zdroj (16 V a 32 V), rozsvítil se LCD displej a po náběhu na mě vykoukla chybová hláška "Problém s ink. kazetou: Vyjměte a zkontrolujte černou kazetu. Pokyny naleznete v dokumentaci tiskárny." a samozřejmě nešlo nic dělat. Soudruzi z HP byli zřejmě na stejném ideologickém školení (o tom, jak co nejvíc zaneřádit Zemi nepoužitelným elektroodpadem) jako ti z Canonu. Hledal jsem tedy na Internetu nějakou medicínu a našel jsem tento návod na reset řady C41xx. Do servisního menu jsem se dostal hned, ale má to jednu vadu na kráse, že zde chybí ono "reset menu". Tak jsem si alespoň prošel logy a počítadla. Tiskárna natiskla 2053 stran během 164 cyklů a zbývá ještě 73% barevné náplně. Černá náplň místo 0% hlásí chybu instalace. Zřejmě se po vyčerpání spustilo autodestrukční kurvítko, aby nebylo možné cartridge refillovat. Nakonec se mi podařilo podle jiného návodu nějakou kombinací stisknutých tlačítek během zapnutí tyto čítače resetovat na nulu, ale stejně to nebylo nic platné, tiskárna zůstala i nadále neovladatelná. Takže nakonec šla na součástky a do popelnice. Zde je pár ukázek ze servisního menu:

Stručně: moderní technologie a trendy

      13.8.2011 Zde bych zmínil pár subjektivních postřehů, kam se dnes ubírá vývoj moderních technologií, zejména v oblasti spotřební elektroniky a IT. Čím dál více se mi totiž zdá, že oproti minulosti je kladen důraz spíše na kvantitu a zlevnění výroby než kvalitu. V dnešní době digitálního audia a videa bylo dosaženo určitého kvalitativního standardu, který postačuje valné většině lidí a není moc velká motivace ho dále zvyšovat. Dokonce řada novějších technologií dosahuje horší kvality (nebo na úkor zlepšení v jednom směru má zas zhoršení v druhém směru), než technologie předchozí a přesto to většině spotřebitelů nevadí.
      Už jsem zde dříve rozebíral výhody a nevýhody technologie LCD monitorů. Řada lidí podlehla reklamní masáži, když se odvrátila od léta ověřené a vyladěné technologie CRT a pořídila si levné TN LCD s mizerným kontrastem a hnusným podáním barev, které se navíc mění podle úhlu pohledu, ale bylo to velký, placatý a hlavně in. Dodnes se LCD v některých parametrech CRT nevyrovná a nejspíš to tak zůstane i nadále, dokud neprorazí jiná technologie (snad už konečně OLED). Poslední dobou se také rozmohly všude širokoúhlé displeje s poměrem stran 16:10 nebo ještě hůře 16:9. V praxi to pak vypadá tak, že ve víku notebooku koukáte na úzkou nudli shora a zdola orámovanou 3 - 4 cm širokým (nejlépe lesklým) plastem. Tomu teda říkám "efektivní" využití plochy. Bohužel se tahle móda rychle rozšířila mezi všemi výrobci notebooků a klasický poměr 4:3 už snad nikdo nedělá a i stolních monitorů 4:3 je naprosté minimum. Nedávno tomu nasadila korunu Toshiba U840W s poměrem stran 21:9, snad se tyhle nudloidy nerozšíří jako mor...
      Další takový boom byla digitální televize DVB-T. Ta přinesla nepochybně určité výhody (hlavně pro provozovatele vysílacích stanic), ale je i kvalita obrazu o tolik lepší, jak nám slibovali? Díky snaze narvat do 1 multiplexu více programů, než bylo původně v plánu, došlo k poklesu bitrate MPEG2 streamu a tím zhoršení kvality obrazu. Toho si můžeme všimnout třeba na plochách s jemnou texturou, kterou digitál vyžehlí jako omalovánky/cartoon nebo kostičkování při rychlých pohybech. Kdo měl dříve kvalitní příjem analogového signálu, tak to může vnímat jako změnu k horšímu. Kdo měl průměrný signál, mohl to brát jako zlepšení a kdo měl špatný signál, nechytí bez přídavného zesilovače digitál vůbec.
      Ve stejném duchu se bohužel asi bude ubírat i digitální rozhlas DAB. Opět se zde objevuje snaha narvat do multiplexu co nejvíce stanic, pochopitelně na úkor bitrate (počítá se asi s 40 kb/s MPEG4 pro mluvené slovo a 64 - 80 kb/s pro hudbu), který ani nedosahuje hodnot běžných u internetových rádií. Z toho bude profitovat více provozovatel než posluchač.
      Vrcholem je pak iracionální kurvení existujících technologií, které byly navrženy pro dosažení vysoké kvality, mám teď na mysli moderní mastering CDDA. V době svého vzniku nabízel digitální záznam úžasný dynamický rozsah 96 dB (dáno použitým 16-bitovým A/D převodem), což bylo znatelně více, než umožňoval analogový záznam na magnetický pásek. Hudební studia toho uměla patřičně využít. Asi před 10 lety však nastoupil podivný trend, kdy se studia začala předhánět v tom, kdo udělá CD s nejhlasitěji znějícím záznamem (loudness war), tedy s co nejvíce zkomprimovanou dynamikou. Názorně je to vidět při načtení grabnuté stopy do nějakého editoru, např. GoldWave, který umí spočítat normalizovnou hodnotu středního výkonu, která se během doby znásobila asi 4x. V této databázi si můžete porovnat dynamiku CD a vinylů vašich oblíbených interpretů. Dnes se audiotechnika pyšní papírově ještě lepšími parametry, např. vzorkování 192 kHz a 24-bitové kvantování (s různými algoritmy interpolace 16-bitového signálu), avšak kvalita analogových a napájecích obvodů bývá často horší a nakonec to stejně zabije zmršený záznam...
      A snad ani nemá cenu dále rozebírat, že skoro každý přístroj spotřební elektroniky má dnes implementováno tzv. "kurvítko" (ať už neúmyslné, hardwarové nebo dokonce softwarové), které ukončí jeho funkci nejlépe těsně po záruce. A to platí i o dříve celkem solidních značkách, které byly nuceny pod tlakem konkurence z Číny podstatně snížit výrobní náklady, aby to vůbec někdo kupoval. Holt lidi dnes chtějí všechno levně a hned, klidně i na půjčky a na kvalitu se moc nekouká. Výrobci se pak jen přizpůsobili svou nabídkou. Opravdu kvalitní přístroje dnes vyrábí jen pár adiofilských firem, za řádově vyšší ceny nebo malé firmičky a nadšenci-amatéři, kteří prodávají v malých sériích či kusově. Své o tom jistě ví i pan Radomír Kovář, který pěkně popsal vývoj (ne)kvality satelitních příjímačů. A tak je to dnes se vším... :(

Stupnice pinožení s problémy v IT

      14.11.2011 Jeden kolega s oblibou často používá výraz "pinožit se" (s něčím) a také se často jako já s něčím pinoží. Abychom mohli naše pinožení lépe kvantifikovat, napadlo mě sestavit takovou jednoduchou stupnici pinožení s problémy v IT, nejlépe s logaritmickou škálou (jako např. stupnice zemětřesení), aby pohodlně pokryla veškerý myslitelný rozsah. BTW někdo chytrý už kdysi řekl, že počítače nám pomáhají řešit problémy, které by bez nich nikdy nenastaly :)

#	Stupnice pinožení s problémem:
0	žádný problém (základní stav, kdy vše funguje jak má, řešení v nejkratším čase)
1	drobná komplikace, kterou lze vyřešit na pár kliknutí myši a netrvá déle než pár vteřin (např. přeskočení dementní flashové reklamy se zeleným mimozemšťanem, tedy pokud je tam na to zrovna tlačítko :)
2	problém, který je všeobecně známý a po zadání do Google vypadne jeho řešení mezi prvními odkazy a následný postup zabere obvykle jen pár minut
3	problém, který je spíše minoritní a jeho řešení je třeba vydolovat z různě zapadlých diskusních fór, mailing listů či natvrdlé technické podpory, což může být práce na několik hodin až dnů
4	problém, který zatím nikdo další neřešil, resp. se s jeho řešením nikde veřejně nepodělil a nezbývá tak, než začít sám bádat. Bádání pak může zabrat od několika minut až po měsíce
5	některé problémy ze stupně 4, i přez intenzivní a vytrvalé bádání, přecházejí v dlouhodobě neřešitelné problémy, které se někdy vyřeší mimochodem, když prostě daný HW či SW časem zastará a je nahrazen něčím novým (což však může generovat zas jiné, nové problémy)