VTTC

      Další možností je elektronkový budič. Zde je na ukázku zapojení se dvěma elektronkami 6L6, které jsem našel ve staré knize Ing. Janusz Wojciechowski - Amatérské elektronické modely (1975). S oblibou se používá různých vysílacích triod napájených z transformátoru pro mikrovlnné trouby tzv. MOT - Microwave Owen Transformer. Jedno takové zapojení jsem si postavil. Sice nemám vysílací elektronky, ale koncové pentody z řádkového rozkladu ruských BTV lze také použít. Měl jsem dva kousky 6P45S, ale při svých pokusech sem je obě zničil (roztavení g2) :-(. Zbyly mi jen PL504 od Tesly, které mají mnohem menší anodovou ztrátu. Ke spodku sekundáru jsem přidal zpětnovazební vinutí s 15-ti závity pro elektronku a jedním závitem pro tranzistor na PVC trubce průměru 50 mm.

6P45S tube feedback coil
elektronka 6P45S zpětnovazební vinutí 15 závitů

VTTC schematics
POZOR! Toto zapojení bylo bez mého vědomí bezmyšlenkovitě okopírováno v knize V. Lysenko - VN zdroje, str. 137 - na spodek sekundáru se zde dostává nebezpečné napětí z anodového obvodu. Primár se sekundárem jsem měl takto spojený pouze při prvních experimentech, kdy sem tu samou TC používal i v jiných zapojeních, kde to byl tento uzel spojen přímo se zemí.

Zapojení pracuje pulsně, pouze po dobu kladné půlvlny. Tím se sníží ztráty více než o polovinu. Jako anodový zdroj jsem zprvu používal transformátor 2 x 300 V / 200 W, později jsem k němu do série připojil další trafo 300 V / 400 W a nakonec jsem ještě do série zapojil síť. výsledné napětí tak bylo kolem 1100 V. Já vím, není to zrovna dobrá myšlenka, ale zatím jsem žádný vhodný transformátor nesehnal. Také jsem nakonec vyřadil odpor mřížky g2 18 kohm. Při tomto zapojení jsem dosáhl až 5 cm dlouhých jisker. Bohužel během 30-ti vteřin se anoda ubohé PL504 rozžhaví do ruda a musím to vypnout. Kamarád má sice MOT, ale to by asi PL504 nevydržela. Zde jsem tedy zatím skončil, dokud neseženu výkonnější elektronku a trafo (tak 1500 V / 500 VA).

      8.6.2002 Kámoš mi konečně prodal to trafo z mikrovlnky, které poslouží jako anodový zdroj. Výstupní napětí 2000 V, výkon kolem 800 VA, ale je dost poddimenzovaný a i při chodu naprázdno se po hodince pěkně rozpálí. MOTu jsem ještě předřadil regulační autotransformátor Křižík 500 VA, abych mohl napětí regulovat. Jako usměrňovač jsem zapojil do série asi 7 diod 1N5407 + MP kondenzátor 0,25 µF / 16 kV jako filtr (větší kapacitu zatím nemám). Nedočkavě jsem na nový zdroj připojil stávající budič s PL504. Otáčím regulákem a sleduji jak proud jisker sršících z hrotu mohutní. Mezitím se anoda PL504 rozpálila do žluta až se protavila baňka, dovnitř se nasál vzduch a konec. Pak už je slyšet jen křupání skla vychládající lampy. Jiskry dosáhly délky kolem 6 cm.

MOT PL504 workplace melting PL504 melted PL504 PL504 spark

      Po smrti PL504 jsem vyzkoušel zapojení s vysílací tetrodou Telefunken RS685 a pentodou RCA 813, ale tyto elektronky zklamaly moje očekávání. V případě RS685 byly jiskry asi na úrovni tranzistorového budiče s SU169, u 813 o něco větší ale nedosáhly takové mohutnosti jako u PL504. Na druhou stranu experiment přežily i když se taky už začínaly červenat. Problém je v tom, že tyto elektronky jsou sice na vyšší napětí ale mají menší anodový proud. Jako poslední jsem vyzkoušel nejvýkonnější elektronku co jsem sehnal - ruskou 1kW vysílací tetrodu GU-43B s anodovým proudem 1 A. S ní jsem dosáhl jisker kolem 7 - 8 cm. Avšak brzo se mi prošlehl usměrňovač a taxem měl po srandě. Čekal jsem, že výkon oproti původnímu zapojení bude lepší trochu výrazněji, ale snad to ještě půjde vylepšit. Objednal jsem si kvalitní keramické kondenzátory 1n8 / 3,8 kV do primárního obvodu a 4µF / 2,5 kV na filtraci, zbývá ještě sehnat nějakou vn diodu. Taky pro regulák a MOT vyrobím nějakou kastli.

RS 685 VTTC 813 VTTC 813 VTTC animated sparks

      20.1.2003 Tak dnes jsem měl štěstí a našel starou ruskou lampovou televizi. Sice byla rozkopaná na šrot, ale lampa 6P45S to přežila. Tak jsem ji vykuchal i s pěknou keramickou paticí. BTW ruská firma Světlana ji stále vyrábí jako EL509/6KG6 pro Hi-Fi a vf zesilovače. Zapojení jsem (proti výše uvedenému) upravil jen trochu - vyřadil jsem velký filtrační kondenzátor (funguje to bez něj líp) a vyměnil malý kondenzátor v primáru TC za 4 pořádné kusy keramiky na 3,8 kV a jako usměrňovač jsem sehnal v GESu vysokonapěťovou diodu HV05-12 za nějakých 60 Kč. O napájení se už klasicky staral regulák a MOT. Bezpečně jsem ho mohl vytočit tak do poloviny, kdy sršely asi 4-5cm jiskry. Dál už jsem zvyšoval napětí jen na velmi krátkou dobu (tak abych to stihl vyfotit) protože už anoda začala rudnout. Aby taky ne, když RMS příkon do trafa byl kolem 500 W. Tím jsem dosáhl jisker kolem 7 - 8 cm, které mi dokonce utavily hrot jehly. Vytvořila se na něm žhavá kulička, která prskala jako prskavka :). Dále jsem si ještě pohrál s nastavením předpětí g1 a g2 a zkoušel dolaďovat kondenzátory v primáru TC a mřížce ale už sem nedosáhl žádného zlepšení. Elektronka je vytížena na maximum, takže jediná možnost je upravit střídu pulsního režimu tak, aby se zkrátila aktivní doba a tím klesl střední výkon. Protože jiskry byly docela jasné, mohl jsem fotit s kratší expozicí, čímž vynikl detail jednotlivých větví.

VTTC pulse PS scheme with 6P45S

HV05-12 diode VTTC-6P45S workplace VTTC-6P45S spark VTTC-6P45S spark VTTC-6P45S sparking needle VTTC-6P45S sparking needle

      11.2.2003 Zde je dříve zmiňovaná úprava zdroje pro pulsní režim. Z pomocného zdroje 24V si jednoduchým tvarovačem vyrobím obdélníkový průběh pro TTL obvody. Ten je zaveden do čítače 7493 zapojeného jako binární dělička. Tím sice dostanu průběh s nižší frekvencí, ale stále se střídou 1:1. Proto je zde monostabilní klopný obvod 74123, který impulsy zkrátí na něco přes 10 ms. Je použit invertující výstup, kvůli posilovacímu tranzistoru, jenž rovněž invertuje. Zesílenými impulsy je řízen triak, který tak pouští do trafa každou 2., 4., 8. nebo 16. periodu. Na sekundární straně je ještě jednocestný usměrňovač, který odebírá jen kladné půlvlny. Tak je dosaženo střídy 1:4 až 1:32. Elektronce se tím výkonově značně ulehčilo. Avšak při nízkých frekvencích je už přerušování příliš vidět - 3 záblesky za vteřinu, to má k plynulosti hodně daleko. Také transformátoru se to příliš nelíbilo a za pár minut byl pěkně horký. Teď přemýšlím, jestli by to nešlo udělat nějakou modulací přímo v obvodu mřížky (připojování mřížky ke zdroji záporného napětí).

VTTC scheme with 6P45S

pulsed PS - oscilogram pulsed PS - workplace pulsed PS - sparks pulsed PS - sparks

      Po experimentování s triakovou modulací jsem ještě vyzkoušel tranzistorovou modulaci v mřížce. Fungovalo to docela dobře, MOT se už tak nehřál, ale má to jeden háček. Je totiž docela problém sehnat PNP tanzistor s větším Uce jak 300 V. Pro plné uzavření je potřeba větší napětí. Navíc je potřeba nějaký zdroj záporného předpětí pro bázi. Teoreticky by šlo použít i NPN tranzistor, ale zdroj řídicích impulsů by musel být plovoucí. Tento obvod funguje tak, že není-li na vstup trigger přivedeno žádné napětí, je PNP tranzistor otevřen (ze zdroje pomocného napětí) a zkratuje (přes odpor) zdroj mřížkového předpětí (asi -310 V). Tím je g1 připojena na zem a elektronka je v aktivním režimu. Jakmile je na vstup trigger přiveden kladný impuls TTL, dojde k uzavření tranzistoru (impuls "přepere" předpětí) a připojení g1 na -310 V, což způsobí její uzavření. Při větších výkonech však docházelo k tomu, že se tranzistor řídicím pulsem nezavřel. Možná to bylo vlivem vf rušení nebo mírným překročením Uce (k destruktivnímu průrazu nedošlo).

g1-modulated VTTC schematics

      22.6.2003 jsem koupil konečně pořádnou lampu - ruskou přímožhavenou vysílací pentodu GU-81M. Nemá sice tak velký anodový proud jako 6P45S, zato mnohanásobně vyšší anodovou ztrátu. Bohužel jsem na ni neměl patici a tak jsem něco zimprovizoval z plexiskla a kontaktů z silového rotačního přepínače. Pro maximální výkon jsem musel vyřadit odpor v mřížce g1. Anodový obvod napájím přes diodu přímo z MOTu a g2 přes regulák a trafo 220 > 600 V (g2 má povolenou ztrátu 140 W, anoda 600 W).
      Jiskry dosahují délky 8 cm, což je o něco méně než s 6P45S, ale lampa se nepřehřívá a je schopná dlouhodobějšího provozu (spíš se bojím, že se mi roztaví patice). Takže by to chtělo výkonnější anodový zdroj, ale kde sehnat něco lepšího jak MOT? Jeden coiler z Rumunska dosáhl s touto lampou a o něco větším TC jisker až 30 cm, takže je vidět, že lampa skrývá silný potenciál.

GU-81M tube GU-81M workplace GU-81M spark

      18.8.2003 Po namotání BigTC jsem ji hned vyzkoušel s VTTC GU-81M. Obvod jsem měl zapojený na stole, stačilo jen prohodit TC. Plný očekávání jsem začal otáčet regulákem a proud sršících jisker rychle sílil. Byl jsem teprve někde v 1/3 a už lítaly jiskry kolem 7 cm. Vypadalo to slibně, ale při dalším zvyšování napětí na g2 se růst zpomaloval. Při vytočení na max. jsem dosáhl jisker kolem 12 cm. Čekal jsem trochu víc. Bude to chtít holt silnější napájecí zdroj. Možná dva MOTy do série, ale to se zas blbě spojuje, protože MOT má jeden vývod sekundáru spojen s kostrou. Nebo zdvojovač napětí. Teď mám ale dost starostí s MOSFET SSTC polomostem.

touching sparks GU-81M BigTC sparks GU-81M BigTC workplace

      19.9.2003 Tak dneska se mi poštěstilo najít vyhozenou mikrovlnku, kterou jsem bez váhání vykuchal (i když možná i fungovala, jedině magnetron jsem raději nezkoušel :), avšak ze součástek jsem se dlouho neradoval, viz dále (jó lehce nabyl, lehce pozbyl). Získal jsem tedy trasformátor 220 V > 2200 V, kondenzátor 1,05 µF / 2100 VAC, VN diodu HVR-1X a magnetron GoldStar 2M214:
mikrovlnka GoldStar mikrovlnka GoldStar-součástky

zdvojovač napětí       Napřed jsem chtěl zkusit zapojit obě trafa do série, ale když jsem viděl tu chatrnou papírovou izolaci mezi primárem a kostrou, rači jsem zkusil udělat zdvojovač napětí. K tomu jsem použil veliký MP kondenzátor 2 µF / 6 kVAC a diodu HV05-12. Připojil jsem tedy GU-81M a vyhulil napětí na max. Žádné zdvojnásobení délky jisker se však nekonalo, dostal jsem se tak na 15 cm. Jiskry byly tlustší a víc horké. A taky anoda elektronky se už začínala pěkně rozpalovat do ruda. Když jsem pak zkoušel šroubovákem tahat oblouk, tak se náhle rozcákla vn. dioda a jeden z jejích úlomků mě trefil do prstu, ještě že ne do oka. Tfuj... Asi jsem udělal chybu, že jsem diodu nepřemostil alespoň malým kondenzátorem (to se mi dříve moc neosvědčilo, po připojení kondenzátoru se jiskry zmenšily) a tak ji odpráskla nějaká špička z primáru TC, která se tam objevila když jsem obloukem náhle zvýšil proudový odběr. Mno aspoň že mám eště jednu z té trouby...

rozprsklá dioda zásah střepem z diody přehřátá anoda GU-81M jiskry jiskry

      7.11.2003 Jeden kamarád mi zapůjčil na experimentování ruskou pulsní nepřímo žhavenou tetrodu GMI-90 (prý se používala v radarech). Na první pohled zaujme svojí zvláštní konstrukcí. Obsahuje totiž dva samostatné elektrodové systémy s oddělenými vlákny a katodami (zde je chyba v datasheetech, katody NEJSOU spojeny), kde mřížky a anody obou systémů jsou zapojeny paralelně. Žhavit lze tedy obě vlákna v sérii (50 V / 3,5 A) nebo paralelně (25 V / 7 A). Udáván je pouze špičkový anodový proud 36 A při anodovém napětí 33 kV a délce pulsu 3 µs. Anodová ztráta je přitom jen 140 W. Já jsem při jednopulsně usměrněném napětí 2,2 kVAC z MOTu naměřil střední anodový proud asi 1,5 A při Ug2 = 300 VDC a Ug1 = 0; To vypadalo slibně, skoro až nemožně. Taky podle toho MOT topil a anoda červenala. Zapojil tedy lampu stejně jako GU-81M a připojil napájení.
VTTC GMI-90 schema

      Jiskry byly o něco menší než s GU-81M. Zato MOT nadměrně topil a když jsem chtěl vytáhnout šňůru ze zásuvky, cítil jsem jak mi izolace teče mezi prsty. Jedna žíla ve šňůře se u vidlice úplně utavila. Hmm, tady něco smrdí... Sice jsem používal trochu poddimenzovanou šňůru jen na 2,5 A, ale tohle se mi ještě nestalo. Dal jsem tedy MOT chladit na balkón, mimochodem i při teplotě kolem 0 stupňů trvá ochlazení přes hodinu. Vzal jsem tedy svůj starší MOT řekl si, že zkusím zvětšit odpor v g1. Vzal jsem pár odporů a jal se je za chodu vyzkoušet. Při připojování a odpojování odporů se z MOTu ozývalo podivné praskání a najednou koukám, že se z něj hulí. Ono praskání totiž byly přeskoky jisker v sekundáru MOTu až došlo k propálení izolace. Bohužel se s tím nedá nic moc dělat. Jakmile izolace jednou zuhelnatí, je to celý v pytli, převíjet to nemá cenu :(.
      Druhý den jsem se podle hesla "to nevadí, máme ještě jeden" pustil znovu do experimentování s novým vychladlým MOTem. Říkal jsem si, že teď budu opatrnější. Do obvodu katody jsem si zapojil snímací odpor 2,7ohm abych mohl sledovat katodový proud na osciloskopu. Začal jsem s velkou hodnotou mřížkového odporu a kondenzátoru. Nekmitalo klasicky, ale zhruba po 2 vteřinách to vždycky krátce prsklo. Navíc se mi zdálo, jako by zas lupalo i v MOTu. Takže jsem to hned vypnul a snížil odpor. Při dalším běhu to už klasicky sršelo. MOT zas začínal zatápět, přitom na osciloskopu nebyla vidět žádná stejnosměrná složka anodového proudu. To mi je fakt divný. Po dalším snížení odporu a ještě zvýšení Ug2 se najednou na MOTu zablýsklo a začalo se z něj pomalu hulit. Tentokrát byla v sekundární izolaci jasně patrná díra od jiskry, která šlehla do kostry. Nedokážu to odhadnout, ale to se muselo na sekundáru napětí zvýšit snad na 10 kV. Přitom dioda to v pohodě přežila. To sem tomu dal pěkně na prdel :-( Příště, jestli teda nějaké trafo seženu, zkusím udělat na sekundáru ochranné jiskřiště, které svede případné přepětí. Otázka je, jestli se případný přeskok sám uhasí, aby mi tam nezačal hořet oblouk. Takže teď to tu můžu (zřejmě na delší dobu) zabalit.

GMI-90 GMI-90 workplace přepálená žíla v síťové šňůře hořící 1. MOT Průpal v 2. MOTu


VTTC lives again (VTTC II)

small VTTC with new primary

      24.2.2004 Po nehodě s vyhořelými MOTy se mi ozval jeden kolega ze školy, že pro mě má nový MOT. Ani za něj nic nechtěl, takže mu zde ještě jednou děkuju. K dalšímu experimentování s VTTC jsem se ale dostal až teď. BigTC jsem se rozhodl živit výhradně polovodiči a tak jsem se zaměřil na svou původní menší TC. Od italského coilera Fabio Mc Gyvera jsem dostal pár cenných rad pro lepší konstrukci VTTC. A to se neobešlo bez rekonstrukce primáru...
      Když jsem motal svoji první teslu, tak jsem ještě o VTTC nevěděl. Primár jsem namotal jako pár závitů tlustého drátu, což by se hodilo spíše pro klasickou jiskřišťovou teslu, kdyby však nedocházelo k sršení a občasným přeskokům mezi horním primárním závitem a sekundárem. Hlavní problém ale byl v jeho nízké indukčnosti a tudíž nízké impedanci. Jak jsem zjistil, tak samotný transformační poměr není příliš důležitý, zato impedanční přizpůsobení ano.
      Impedance paralelního rezonančního obvodu vyladěného do rezonance je teoreticky nekonečná, v praxi má však konečnou hodnotu danou ztrátami (náhradní paralelní odpor Rp0). Tento odpor se nedá jednoduše změřit, ale dá se vypočítat z činitele jakosti Q daného paralelního rezonančního obvodu: Rp = Q*Xl = Q*Xc, kde Xl a Xc je induktivní resp. kapacitní reaktance [Xl = 2*Pi*f*L, Xc = 1/(2*Pi*f*C)]. Potřebujem tedy zjistit činitel jakosti Q. Ten se však při provozu výrazně mění, s rostoucím sršením na vrcholu sekundáru se Q podstatně snižuje. Při měření Q z frekvenční charakteristiky jako Q = f0/B, kde B je šířka pásma daná poklesem impedance o 3 dB mi vyšlo Q ~ 60. Při měření Q za provozu, kde jsem ho počítal z poměru cirkulačního a celkového proudu, mi při 1cm jiskrách vyšlo Q ~ 30. Původní impedance byla velmi nízká, asi 420 ohmů. Protože elektronky mají vnitřní odpor jednotky až desítky kiloohmů (relativně malý anodový proud ku anodovému napětí), byla pro ně zátěž nepřizpůsobená a většina energie se protopila v lampě.
      A tak jsem se slzou v oku zdemontoval původní primár, který jsem kdysi tak pracně s vypětím sil navíjel na sklenici a místo něj vzal odřezek 11cm PVC trubky a jal se experimentovat s počtem závitů nového primáru. Nejlepšího výsledku jsem dosáhl při asi 18 závitech, kdy byla indukčnost víc jak 10x větší než u původního primáru. Koupil jsem tedy 7 metrů izolovaného drátu průřezu 4 mm2 a namotal na seříznutou trubku 18,3 závitů. Detaily vinutí jsou zde. Pro Q = 30 vychází nyní impedance asi 6000 ohmů, což by se mělo lampě líbit mnohem více. Samozřejmě jsem také musel zmenšit primární kondenzátor z nějakých 10,7 nF na 0,76 nF. Ale lepších výsledků jsem dosáhl s kapacitou asi 0,9 nF. Sršením jisker totiž klesá nejen Q, ale i rezonanční frekvence sekundáru (vodivá plazma výboje působí podobně jako kovový toroid a zvětšuje kapacitu sekundáru) a tak je dobré naladit primár o něco níž, aby plně rezonoval se sekundárem až při vydatném sršení jisker. V mém případě klesla frekvence z ~1,2 MHz na 0,95 MHz. Dále jsem na trubku s primárem namotal nové zpětnovazební vinuti 20 závitů s odbočkami na 10. a 15. závitu. Sekundár jsem při té příležitosti přestříknul jednou vrstvou laku. Novou základnu jsem udělal opět z plexiskla, ale tentokrát je v ní sekundár pouze těsně zasunutý (a ne přilepený), takže ho lze kdykoliv vyndat a použít třeba s jiným primárem.
      K buzení jsem použil svoji oblíbenou GU-81M napájenou z MOTu a g2 přes regulák:

GU-81M VTTC schematics

Po experimentování s mřížkovým obvodem jsem došel k závěru, že nejlepší výkon dává lampa s mřížkou g1 přímo připojenou na zpětnovazební vinutí na 10. závit. S více závity se překvapivě jiskry zkracovaly, na 20-ti závitech byly jen dvoutřetinové. V případě, že jsem mřížku g1 připojil přes paralelní RC člen, tak to bylo obvykle lepší s 15 nebo 20 závity, jiskry nebyly tak horké, ale byly o něco kratší než při přímém připojení. Mřížka se přitom nijak viditelně nežhaví. Oproti předchozím případům jsem lepší výkon dosáhl s 1 µF filtračním kondenzátorem z mikrovlnky, který spolu s 1nF blokovákem odfiltrovaly případné špičky, takže MOT byl celkem v klidu. Do vzduchu jsem zatím dosáhl maximální délky jiskry 15 cm a proti uzemněnému předmětu 17 cm.

GU-81M workplace GU-81M arcs to fingers GU-81M spark

      14.9.2008 Koncem léta jsem se opět vydal do Holic na každoroční setkání radioamatérů. Počasí se vydařilo, potkal jsem pár známých a domů jsem si mj. přivezl ruskou vysílací triodu GU-5B. Je to pěkný bumbrlíček s měděným vějířovým chladičem na anodě, anodovou ztrátou 2,5 kW a jenom na žhavení sežere min. 250 W. Těšil jsem se, že konečně vyzkouším VTTC s pořádnou triodou. Nejprve jsem ale potřeboval vyrobit patici. Na takovéhle elektronky se patice hrozně špatně shánějí a pokud jsou, tak dosti předražené (viděl jsem jednou sokl na GU-81M za 600,-).
      Dnes jsem měl celou neděli pro sebe a tak jsem vytahal stojanovku a další nářadí a pustil se do stavby. Vzhledem k velkým žhavicím proudům (až 27 A) jsem chtěl mít konstrukci dostatečně robustní a tak mě napadlo použít pro uchycení kolíků lampy hliníkový hranolek 20 x 10 mm, který bude jednak kolík držet a zároveň poslouží na druhé straně jako zdířka pro přívod proudu. To celé, jak je u mě zvykem, jsem přišrouboval na základu z plexiskla. Konstrukce se zdá jednoduchá, ale pár hodin mi to zabralo. Zvlášť ještě když se mi v jednom hranolku zalomil 2,5mm vrták (zrovna v té díře, kde má být stahovací šroub kolíku) a skoro hodinu jsem ho marně dostával ven a další hodinu vyráběl nový. Už večer, po vyřezání závitů do děr a smontování dohromady přišlo konečně "slavnostní osazení" GU-5B. Jakmile jsem začal dotahovat stahovací šroubky u kolíků, tak se najednou ozvalo skelné křupnutí a já zařval "KURVA!". Sundám patici a koukám na čerstvou prasklinu, jak se táhne od kovového kolíku až na skleněný spodek lampy. V tom okamžiku mě napadlo namatlat na prasklinu vteřinové lepidlo, aby se tam dál nenasával vzduch, ale už bylo pozdě. Když jsem připojil mezi katodu a anodu napětí 1200 V z násobiče, zazářil uvnitř lampy namodralý výboj, R.I.P...
      Takže teď mám z triody akorát velikou doutnavku na hovno :(. Už začínám chápat, proč jsou ty patice na tyhle lampy tak drahý - kvalitní patice ušetří peníze za novou lampu. Takže berte to jako varování a takovouhle konstrukci radši nezkoušejte. Nutno dodat, že při pozorném pohledu jsem zjistil, že nožičky jsou opravdu křivé už od výroby, a já jsem vrtal kolmo. U takové GU-81M by se tohle nikdy nemohlo stát, protože má v patici mezi vývody z baňky a kontakty na spodku ohebná lanka, takže by maximálně popraskal ten spodní kotouč, který není pro funkci důležitý. Kdyby měl někdo náhodou GU-5B na prodej, tak bych měl zájem to ještě jednou zkusit :)

GU-5B in new socket GU-5B in new socket-bottom GU-5B-crackled glass envelope due to pin force GU-5B turned into big glowing tube


VTTC III

VTTC3 - new primary and secondary

      17.4.2010 Dalším logickým krokem v přestavbě VTTC bylo navinutí nového většího sekundáru pro dosažení těsnější vazby a tím k intenzivnějšímu přenosu energie z primáru do sekundáru. Definitivně jsem opustil ideu dlouhých a tenkých sekundárů a přiklonil se k menšímu poměru výška / průměr, který je pro VTTC a SSTC výhodnější. Jako kostru pro nový sekundár jsem koupil za pár korun v Bauhausu kus polypropylénové trubky o průměru 7,5 cm a odřízl z ní 32cm kus. BTW polypropylén má více než 10x nižší dielektrické ztráty než PVC, takže je pro použití na VF vhodnější. Akorát je trochu měkčí než PVC, což se ale u takto malé cívky nijak negativně neprojevilo.
      Protože jsem nechtěl, aby mi příliš klesla rezonanční frekvence (z důvodu impedančního přizpůsobení k lampě), použil jsem k navinutí lakovaný drát o průměru 0,35 mm, kterého mi zbylo na špulce po navinutí MegaTC ještě pár km. Vypočtená rezonanční frekvence by měla být 643 kHz. K motání jsem použil klasicky vrtačku s regulací otáček a improvizovaný držák. Asi za půl hodinky jsem navinul 850 závitů. Pak jsem vinutí několikrát přestříknul akrylátovým lakem. Do spodního konce jsem vlepil kotouč z plexiskla, který jsem přišrouboval k základně, takže v případě potřeby lze sekundár zase odmontovat. Z původního tesláku tak vlastně už nic nezbylo.
      V práci jsem pomocí spektráku a rozmítaného VF generátoru zkusil změřit kmitočtovou charakteristiku. Skutečná rezonanční frekvence je 601 kHz (chyba výpočtu 7%). Jsou zde vidět i peaky od vyšších rezonančních módů. Podle změřené šířky pásma rezonanční křivky mi vyšlo Q na prázdno 188, což je poměrně hodně. Činitel vazby vypočtený podle programu MANDK se zvýšil z 0,235 na 0,42. To je hodně nadkritická vazba, při které se rezonanční křivka celého tesláku rozštěpí na 2 maxima: f1 = 503 kHz, f2 = 787 kHz. Zatěžovací impedanci odhaduji při provozním Q ~ 25 asi na 2,8 kΩ. Podle nedávno provedeného měření vnitřního odporu elektronek v pulsním režimu se ukázalo, že vnitřní odpor elektronek není zas tak veliký, jak jsem si myslel. Avšak tyto mezní hodnoty nelze použít pro trvalý CW provoz. Při vhodné pulsní modulaci s menší střídou lze s proudem trochu přitlačit. Další podrobnosti o vinutí jsou zde.

VTTC3 spectrum-wide VTTC3 spectrum-narrow

      Pro první test jsem použil stejné zapojení s GU-81M jako u VTTC II, akorát jsem přidal do mřížky RC článek ze 100W žárovky přemostěné kondíkem (která docela slušně svítila) a změnil jsem hodnotu rezonančního kondenzátoru. Podle výpočtu vyšla kapacita 2,33 nF. Začal jsem tedy s 2 diskovými keramickými kondenzátory 1 nF / 4 kV / 30 kVAr paralelně, které jsem výhodně koupil na radioburze na Jarově. Lépe to však běželo se 3 kondíky paralelně, kdy jsem dosáhl až 25cm výbojů do vzduchu a 27cm výbojů proti zemi. Kapacitu ještě budu muset přesněji doladit pomocí menších kondíků. Také jsem zkoušel zapojení do triody se spojenou g1 a g2, ale takto jsem dosáhl jen asi 20cm výbojů do vzduchu. Další vylepšení budou zdvojovač v napájení a staccato modulátor.

ceramic disc capacitors 1nF/4kV/30kVAr GU-81M workplace GU-81M spark GU-81M spark



Zpět

aktualizováno 2.9.2010 v 12:09

Sportovní výživa a posilovací stroje Ronnie.cz